Věneček smrti
Anna po ukončení týdenní dovolené procházela kolem exponátů v muzeu jako obvykle, ale z ničeho nic se musela vrátit o dva kroky zpět. Dívala se na starý věneček z pampelišek, který ležel na stříbrném podnosu. Bylo na tom něco, co ji nenechávalo v klidu. Seschlé květiny vypadaly opravdu staře a vysušeně, ale nějakým způsobem si držely svou sílu – nebyla na nich vidět žádná známka opravdového rozpadu. Věneček vzbuzoval pachuť tajemství, ze kterého jí po těle vyrašila husí kůže. Městečko, ve kterém žila, bylo obklopeno hustými lesy a poli. Sychravé listopadové počasí dodávalo tomuto míst u tajemnou esenci, což se skvěle mísilo s pověstmi a legendami, které Zátočinu provázely už od nepaměti. Anna to zbožňovala, a i proto vždy toužila po tom pracovat v místním muzeu...
Sudba tří
V časech dávných, protkaných magií, v lese, kde stromy mluví a řeky s ptáky zpívají, bydlely tři kouzelnice. Každá z nich ovládala jiný druh magie, kterým chránily mír a harmonii v království, kde žily. Jednoho dne k nim do skromného příbytku přišel zdejší král s naléhavou prosbou. Nad jejich zemí se stále více rozprostíral temný oblak nabitý černou magií. Lidé z něho pociťovali negativní emoce, které se odrážely na jejich chování. Obyčejní smrtelníci s tím nemohli nic dělat, proto panovník kouzelnice oslovil. Elara, Elfrída a Elarned se vydaly na nebezpečnou cestu k nalezení zdroje této nedobré magie. Na své cestě, která trvala několik týdnů, čelily zkouškám a nebezpečím, která testovala nejen jejich kouzelnické schopnosti, ale i jejich vztahy. Když konečně...