Smrťákův těžký život 3. – Bloumání
Trvalo celou věčnost, než mě konečně propustili z té proklaté nemocnice. V sádře je sice stále obalena naprostá většina mého těla a téměř se nemohu pohnout, aniž by to ve mně bolestně nezacukalo, ale alespoň jsem doma. Ano, můžu to nic dělat doma. Jsem raněná. Vím naprosto spolehlivě, že rány na těle nejsou to jediné, co mě stahuje ke dnu. Ztráta, kterou jsem pociťovala každou minutu každého mizerného dne, byla nevyčíslitelná. Ale život plynul dál, Země se točila i beze mě. Najednou tomu byly dva roky. Dva roky, během kterých jsem s nikým o ničem nepromluvila. Zkrátka už nebylo, co říct. „Tak a dost, Lauro, mám toho tak akorát,“ to mě najednou vyrušil z nekonečného rozjímání tatínkův rozzlobený hlas. „To tvoje mlčení už trvá příliš dlouho. Teď hned půjdeš ven...
Podstata ohně
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Čtyři živly, roční období, To však nic vám nepoví. Básníci, ti ať klidně blábolí Příběh, který nebolí. Jsem OHEŇ, planu a zářím, Svým svitem vykouzlím úsměv v tvářích. Hořím, teplo v žilách při tom hájím, Byť nezvítězí zima v hájích. Když škrtneš sirkou, křesadlem, Spadne jiskra, my nepadnem. Jsem za tím já, oheň ochranný, Divé šelmy odháním. Však pozor si dej, pohleď na mne, Já dobrým jsem sluhou i zlým pánem. Neuhasíš-li, zapálím, Teplo dál při tom všemi směry rozháním. Proč tedy nasloucháš ve stínu mým hláskům? Proč můj hřejivý šepot lichotí tvým vláskům? Proč potřebuješ mě k životu, ba dokonce i ke smrti? Proč planu na vrchu svíčky i v ohništi? Jsem to já, oheň, který potřebuješ. Jsem to já, oheň, který po...
Jezdci v plamenech
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Psal se temný, chladný večer jednoho neurčitého dne v neurčitém týdnu a neurčitém měsíci či roce. Dokonce i místo dění je neurčité. Jedinou podstatnou věc tohoto příběhu tvoří okolnosti, za kterých je vyprávěn. Plamenné okolnosti… Vysušenou krajinou písečných dun, v níž už měsíce nezapršelo, se rozléhal dusot tisíců koňských kopyt. Nebyla to ledajaká koňská kopyta, nestvořila je zem, vzduch ani voda. Jen oheň. Horký, nezkrotný a krutý. A přesně tak to také vypadalo. V místech, kde se obrovské stádo přehnalo, zvířil se oblak prachu. Trajektorie kopyt byla okamžitě nahrazena hořící stopou, která ještě dlouho poté, co všichni zmizeli, doutnala a plála. Za normálních okolností by stádo ořů, byť ohnivých,...
Svíčka
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Noc je dlouhá, chladná, usínám. Můj knot – stále bez života. V tu chvíli panty dveří zaskřípaly, uvítaly návštěvníka. Nebyl to jen návštěvník, ledajaký host. Však byl to můj pán a nesl ho. Nesl oheň, podstatu mého života, pro který denně umírám. Přiložil ho k hrotu mému, podržel ho u mne chvilku a jiskřivé plamínky se snesly na mou čakru. Teď žiji, a přesto umírám. Hřeji, a přesto zhasínám. Jsem svíčka a toto je důvod mého života. Plním své poslání a svítím, zahřívám. Mým nepřítelem je zima, vítr, déšť. Však nevzdávám se, neuhasnu, nezvítězí mí nepřátelé. To zde slibuji. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Smrťákův těžký život 2. – Probuzení
Celou noc mě pronásledoval takový zvláštní sen. Když jsme se dnes s mamkou vracely ze společných nákupů, měly jsme nehodu. Na křižovatce do nás plnou rychlostí naboural kamion a prudký náraz nás smetl až do vedlejšího příkopu. Ta bouračka byla strašlivá. Zdálo se mi o tom, jak se s námi auto několikrát přetočilo. Také si živě vybavuji kvílení brzd, děsivé skřípání, když se naše stará škodovka mačkala do kulaté krychle. Bolelo mě celé tělo. „Ještě, že to byl jen špatný sen,“ pomyslela jsem si, když jsem se probudila. Oči jsem nechávala zavřené, ale jak jsem procitala, něco se mi nezdálo. Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se rozeznat vůně kolem sebe. To, co jsem cítila, bylo silně znepokojující. Desinfekce. Jak jsem si spojila svou noční můru a ten pach...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
