To stěží

Ta dáma prokletá, která tu leží. Byla ti přítelem? To stěží. Ona ti vždy věřila, měla tě jediná ráda. A tys ji zradil. Hrál sis na kamaráda. Na přítele, co život dává. Toho jenž má každá žena ráda. Ona ti věřila, teď jen tu leží. Ta jež život svůj ti svěřila. Nemůže uvěřit. Měla tě v srdci svém, to pomalu zmírá. Chce být dále, ale chybí mu víra. Nic nejde vrátit zpět, životem platit. Měl jsi přítele a musels ho ztratit. Teď budeš trpět. To tvým trestem jest. Bud navždy sám. Za falešnou čest. Samotou možná splatíš svůj čin. Ta vražda hrozná však umučí tě – vím. Nebudu litovat samoty tvé. Měl jsi šanci žít. Pouč se z chyby té. Za vše se platí poplatek tvrdý. Ty jsi svůj osud zpečetil krví. Ta dáma prokletá, Už mrtva leží. Dokázals milovat?...

Autor : dne 10/31/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Měl jsi šanci

Kalendář ukazuje, jak čas plyne. Tvá tvář, jak si s ním naložilPodívej se na sebe. Celý svůj život jsi zahodil. A pro co? Pro pitomovou vášeň. A ona tě tak milovala. Byla ochotná to s tebou zkusit a změnit tě. Ale ne, ty jsi musel mít jako obvykle pravdu. Teď se podívej, jak si dopadl. Jsi troska, která tu pomalu umírá. Všechno se na tobě znovu projevuje. Nikdy se nevrátí doba, kdy jsi byl „normální“.-*-„Prosím. Já tě miluji. Jestli mě i ty máš rád, tak to pro mě uděláš. Je to jen na pár měsíců. Budeš pak v pořádku. Budeme moci být spolu. Nezahazuj svůj život prosím,“ šeptala krásná brunetka. Její oči byly plné slz. Tvář měla opuchlou, make-up už dávno zmizel. Vlasy, které dříve byly krásně zdravé a plné lesku, byly dnes zplihlé a mastné....

Autor : dne 10/11/2007 | Romantické | 0 komentářů

Chodba výčitek

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi… za nimi bylo něco, co ji volalo.Stála před domem a nechápala, co tu dělá. Ten dům ji volal, cítila naléhavou touhu vejít dovnitř. Ale tušila, že pokud tam vejde, stane se něco, co změní její život. Jen vejdi. Nečekej. Poznej tajemství. Volaly na ní dveře. Rebeca se rozhodla poslechnout. Opatrně se přiblížila ke klice a pomalu na ní položila dlaň. Nic se nestalo. Čekala nějaký výboj energie, ale nepřišlo nic. Začínáš být paranoidní Reb, to chce klid, říkala si v duchu. Po otevření dveří zůstala chvíli překvapeně stát. Něco nebylo v pořádku. Neviděla chodbu, kterou uvnitř tušila. Jen šedo, neprostoupitelnou šeď. Zhluboka se nadechla a vešla...

Autor : dne 09/10/2007 | Z křídel můr | 0 komentářů