Tma

Když uhasíná svící žár, objímá mě tajemna a nejistoty svár. Mnoho zve ho tma foremná. Tma není navíc, byla tu dřív. Nemá pýchu pávů a pávic, když za světlem je skryta hřív. Když tu tma je vždy, kdyby světlo umlklo napořád, jen ve slepotě oka by mdly a společnost schvátil by neřád. I kdyby zde nebyla, ani to nebyl by sen, v světlu naše duše by se trápila. A oči zase slepé jen. I když nás mnohdy děsí a jen málo z nás se v ní cítí doma. Dobra i zla je směsí a má to optimální aroma. Možná že vždy třeba je a trochu z ní je nutno. Až slunko přejde obzoru okraje, však bude vám s ní...

Autor : dne 09/27/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů