Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 6. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Roušku jsem nosil – strachem se rosil Chester jsem našel celou ohořelou a zafačovanou. Z té trošky vlasů, co jí zbylo, jí stoupal dým a kroutil se ve spirálu, zatímco se můj človíček houpal a stále dokola opakoval: „Recept na bláto! Fazolka, po směru, fazolka, proti směru, fazolka, po směru, fazolka, proti směru.“ Na nose měla dvě obrovské bradavice a já měl chvíli strach, že se kvůli nim převáží dopředu a pořádně si natluče. Jak se tak houpala, z kapsy jí spadl kousek papírku, na kterém stálo: Cesta za pokladem První úkol začne u Květiny, která má oči všude. Pošlete jí sovu a ona vás už nasměruje dál. Netušil jsem, oč jde, ale musel jsem nutně něco udělat. Než jsem však cokoliv stihl,...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 5. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Jak mě Primus vytrestal – aniž bych snad o to stál Probudil jsem se, vylezl ze svého domečku a protáhnul si přeleženou nožku. A zjistil jsem, že ať osliznu šuplík, kolikrát chci, ven se nedostanu. Byl jsem tu nadobro zavřený… Věděl jsem, že se dostávají školní tresty, ale že za trest mě Primus zavře v šuplíku a já se ani nestihnu přihlásit na předmět, to jsem opravdu nečekal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se koncentrovat. Citace z knihy Příručka pro drsné šneky: „Když jste někde zavření, neztrácejte naději a počkejte, až vám někdo otevře… Bojíte-li se, schovejte se do ulity. Nebojíte-li se, pátrejte a utužujte mysl!“ A tak jsem se vydal na obhlídku a našel sešítek s informacemi o...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 4. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Tess Boneová poklad svírá – Morísek zvědavostí zmírá. Tess Boneová: – vstává z křesla a místo sebe zanechá ceduli: „DRAHÉ PATRONČE, NA NĚJAKOU DOBU MIZÍM. POKUD SE NEZASTIHNEME DNES, ZKONTAKTUJI TĚ RÁNO. TESS.“ – A jak tak procházela kolem Chester, mrkla na ni a do kapsy jí něco vložila! Byl jsem u vytržení. Natahoval jsem tykadla a snažil se přijít na to, co můj človíček dostal. Byl jsem zvědavý jako ten šnek, který objevil Ameriku, aby ukojil svou zvědavost po nových šnečích zvyklostech. Citace z knihy Špici mezi šnečími domečky: „Mezi mudly i kouzelnickým obyvatelstvem či dalšími bytostmi je veřejně známo, že kontinent zvaný Amerika objevil kouzelnický veterán Kryštof...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 3. kapitola
A tak zůstal jsem sám – i když srdce žluté mám. Autor: Mrzimorský Morísek Uvolněně jsem posedával na křesle pana kolejního a spokojeně si slintal. Chyběl mi snad jen lístek salátu, ale věděl jsem, že jsem si svého človíčka ochočil natolik dobře, že mi na kolejním pokoji určitě bude podstrkovat pořádně šťavnaté lístečky salátu. Honesty Warell Kiksová: Nevíte, kdy dostaneme patrony? – ztuhne a znervózní – Dost mě to děsí… Chester Mikeyskovitá: Honesty, jaké patrony?? Sinead Siobhain: Honesty, neboj. – pousměje se – My jsme všichni hodňoučký. – mrkne a stoupne si před Kim držící váhu a přesvědčivě se usmívá – Natáhl jsem krk. Co mají s tou váhou? Můj kolejní se ovšem zhoupnul, já se zhoupnul s ním a udělalo se mi...
Tváří v tvář – 1. kapitola
Patnáctiletá Travie, milovnice Harryho Pottera, se náhodou dostává do světa kouzel, kde nachází sama sebe. Život nemá růžový, ale najednou se otáčí o tři sta šedesát pět stupňů a z Travie se najednou stává začínající čáry-máry-fuk. Najednou zjišťuje, že nic není takové, jaké se zdá… S křikem prolétnu prosklenými dveřmi svého pokoje a v bolestných křečích se zhroutím na podlahu. Tatínek se s úšklebkem obrátí na patě a nechá mě ve skleněných střepech popadat dech a krčit se při dalším návalu pekelné euforie, která mi z očí tlačí slzy. Po době, která mi přijde nemožně dlouhá, se konečně doplazím na svou matraci. Železitou chuť krve cítím na jazyku, díky natrženému rtu. Při proletu sklem jsem si pořezala ruce, krk i ramena, naštěstí jen povrchově. Ranky se sami...