Charlie Ann Whitaker

Co dál?

Na otázku „Co dál?“ nám odpoví slečna Charlie Ann Whitaker ve společnosti bobříka veršů. -*- Scéna plná léček, lstí každá duše masku mívá a mrazivý chlad, co jímá nitro do svých čelistí. Ve skrytu doupěte krčí se ve strachu a vzduch plný pachu raněného zvířete. Co s námi bude? Za týden, den? Co teď? Jsem sám? Co dělat mám? Jak zas vstát? Zahnat ten zlý sen? Ztuhlý, neschopen kroku jako sloup, z mramoru socha. Podívejte na slabocha čelíc tornáda oku. Jizvy na duši, Srdce tiše krvácí, byli jsme hlupáci, pláč nám nesluší! Okovy tíží, táhnou dolů k obrazu na hladině, jak chůze po kladině, půjdeme tentokrát též...

Autor : Charlie Ann Whitaker dne 10/24/2020 | Literární bobříci, Bobřík veršů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Slunovrat

V prvním kole velmi oblíbeného bobříka sta slov si ulovila i slečna Charlie Ann Whitaker. Den, kdy nejvíce je na světě temnoty. Dlouhá noc slunovratu, jejíž měsíc se odráží od ledové pokrývky země. Ztuhlé prsty pevně svírající zábradlí a oči upřené do temných hlubin, které občas protnou reflektory vozidel uhánějících jedním či druhým směrem. Noc v roce nejdelší, jak závěs černoty pokrývá vše, vlévá se do žil. Srdce, jenž jednou bilo v rytmu koled, svírá se zármutkem. V domě, který býval domovem, nikdo nečeká. Prázdnotou zejí jeho pokoje. Zdi neuslyší smích. Nespatří světla vánoční. Jen sníh, mráz. Dech zní tiše, nesměle. Za pár hodin tma skončí, zrodí se nový den. Už ne však pro...