DM 3 – Cerridwen

Zrada Zradil jsem tě.Vždycky jsem byl tam, kdes mě potřebovala. Nikdy jsem nechyběl. Mohla ses na mě maximálně spolehnout.Byl jsem něžný, vždy po ruce, často jsi se na mě usmívala a já věděl, že to tak má být.Hubnul jsem z lásky k tobě, snažil jsem se nepřekážet, nekoukat se, když jsi ukazovala svoji slabost, neměla jsi to ráda.Vzhlížel jsem k tobě a ač jsem se snažil sebevíc, nakonec jsem nebyl schopen tě plně uspokojit.Přišla jsi plná potřeb. Zvadlá, neschopna to zvládnout bez mojí pomoci.Ale já na to nestačil. Už ne. Došel jsem.Tvůj toaletní papír.

Autor : dne 07/03/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

DM 2 – Cerridwen

A zem žila dále Láva a pak spousta deště. Země žila. Směs vesmírného odpadu v kanystru HG67X, co shodili mužíčci z kosmické lodi. Ale co už, přežije všechno. Množící se buňky a dinosauři, co dupali a ničili, co jim přišlo pod pracky. Malý kus šutru, co si jen tak přiletěl. Pár nonstop vybuchujících sopek. Prach v atmosféře. Co na tom? Halekající opice, co se naučily chodit, používat oheň. Horší než mravenci. Množily se jak kobylky. Země jich měla plné zuby – ale žila dál. Černá díra, co postupně vcucávala na co přišla. Slunce pryč, mravenci pryč… Žila. Ale tu gravitaci už fakt neměla šanci vydýchat.

Autor : dne 07/02/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

DM 1 – Cerridwen

Noc s nepřítelem Seděla doma a čekala, jestli nepřijde. Otevřeným oknem profukoval ledový vzduch, který vyplňoval poloprázdný pokoj. Ani zavřené okno by ale nepomohlo k vytvoření méně chladné atmosféry. Seděla v rohu a kolébala se. Rukama si držela kolena a koukala očima upřeně před sebe. Okusovala si už tak zakrvácené rty, mastné vlasy v pramenech padaly do tváře, ale nijak je neshrnula. Měl přijít. Už tu měl být. Naléhavost v jejích myšlenkách děsila, po špičkách se přibližující strach neuhýbal. Venku vládlo noční ticho. Pak se rozezněl pípavý zvuk budíku. Pozdě. Už zase nepřišel. Tak musela strávit další noc jen se svým největším...

Autor : dne 07/01/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

Z paláce Šalamounova: Naděje

Tentokrát byly restaurátorky dvě – jeden svitek zrestaurovala Cerridwen Lowra Antares. Dřív bývala Nadějí. Lidé na ni spoléhali, když bylo všechno ostatní ztraceno. Někdy pro ně byla tou poslední možnou variantou, jak nezemřít, jak zvládnout důležitou věc, jak najít osudovou lásku nebo třeba i jak prostě jen přežívat. Někteří se na ni stali zcela závislými. Jen tak seděli a čekali a říkali si, že dokud ona nezemře, bude vždycky šance, možnost. Pojmenovali ji Naděje a dávala všem radost, sílu, odhodlání nebo impuls k tomu, aby všechno v okamžení nezahodili. Někteří jí záviděli. Jiní jí opovrhovali. Byli i tací, kteří v ní nevěřili. Ale zdaleka nejhorší byli ti, které někdy, nedopatřením, zklamala. Chodila po světě a plnými hrstmi rozdávala svou moc. Dělala...

Autor : dne 11/28/2009 | Z paláce Šalamounova | 0 komentářů

Do třetice všeho dobrého a zlého I.

Příspěvek ze soutěže Drabble. Poprvé jsi přišel s kyticí, smutnýma očima a paletou omluv, které zněly upřímně. Neváhala jsem. I když jsem měla duši plnou šrámů. Podruhé jsi na mě jenom vrhnul ten psí pohled a po nekonečných šestadvacet minut jsi se mi díval do očí. Viděl jsi mé vrásky, zlomené srdce, slzy – a také to, že jsem ti již znova odpustit nechtěla. Přesto jsem to udělala, i když jsem při každém tvém objetí trpěla. Potřetí jsi již nepřišel. Bolelo to víc než předtím, všechno bylo v troskách. Ale věděla jsem, že je to tak správně. A žes to tak měl udělat již napoprvé. Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : dne 11/26/2009 | Ze STOklas | 0 komentářů