ŽD9 – Malá komplikace
Drabble ve formě básně Mladá dívka v rozkvětu, oblékla se do šatu, vyběhla z Vysokého Zubu, tam, ke statnému dubu. Na milého zde čekala, dlouze s ním pak laškovala, odnesly to její šaty, vběhla zpátky do své chaty. Přemýšlela, jak je spravit, provětrala svůj mozkový závit, nejraděj by se vším šlehla, pomůže jí jenom jehla! V krku pocítila velký knedlík, když nabodla nohu svou na špendlík, Z nohy si ho vytáhla, mocně se s ním rozpřáhla. Dívka vzala jehlu do ruky, niť vytáhla z paruky, navlékla ji, začla šít, celé šaty zas bude mít! Později, v návalu šoku, do sebe nalila litr neznámého moku. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD2 – Splněný sen
Drabble v žánru sci-fi Se slzami v očích se rozloučila a hovor byl ukončen. Hleděla na potemnělou obrazovku, kde před chvílí sledovala něžný obličej své matky. Bylo to už velmi dávno, co s ní mluvila naposledy. Tehdy jí bylo pět let. Technická vyspělost v současnosti neznala mezí. Komunikace nabyla nových rozměrů, když lidé pochopili smysl a zákonitosti koloběhu života. Její modlitby byly vyslyšeny a ona znovu mohla po třiceti letech mluvit s matkou, vidět její tvář… Monitor podivného přístroje osvětlil část pokoje a oznamoval datum příštího volání její matce, které bylo stanoveno na za rok. Na další výročí, kdy matka před třiceti lety zahynula. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD1 – Rozloučení
Drabble formou dopisu Milý Same, světlo mého života. Velmi mne mrzí, že jsem Ti nestihla říct, jak moc pro mne znamenáš. Odešel jsi v noci a já tomu nedovedla zabránit. Nikdy předtím jsem nebyla tolik šťastná tak jako s Tebou. Byl jsi tu pro mě, vždy. Den za dnem. A já tu mohla být pro Tebe. Chybí mi Tvůj temperament a odvaha, se kterou ses vrhal do nových dobrodružství. Tvá nezištná láska a oddanost, která by mohla být příkladem každému člověku, mi dodávala elán v pochmurných dnech. Moc jsi pro mě znamenal. Nikdy na Tebe nezapomenu, můj čtyřnohý příteli! S láskou Tvá Beth Redakční úpravy provedla Helenia...