Podzim

Podzim. Vedra se zdála být tak úporná, tak silná, že nikdy neodejdou. Dnes už jsou jen vzpomínkou. Zvedá se vítr, listí lítá všude kolem, obloha zatažená, chlad. Ponurá předzvěst bláta a dešťů. Zimy. Tmy. Vlezlý vítr se dostává i pod nové a nové vrstvy oblečení, nic ho nezastaví. Avšak podzim je i krásný. Je barevný, smutný, teplý i mrazivý. Jako smutný klaun. Avšak nabádá nás k odpočinku, teplým nápojům, přemýšlení a spánku. Sluníčko si potřebuje odpočinout, aby se za půl roku vrátilo v plné síle. Stejně jako my. Déšť uspává nás a my bychom se měli nechat. Vyspat se. Odpočívat.

Autor : dne 10/15/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Kouzlo kávy

Drabble Rozlepíš oči a posadíš se, přehodíš nohy přes kraj postele a seskočíš. Jak robot se vydáš na ranní rutinu. Vlasy. Zuby. Sprcha. Krém. Nad ničím nepřemýšlíš, je to automatické. Pak ovšem přijde ten moment! Zaliješ kávu vodou. V ten moment se po místnosti začne šířit lahodná vůně, která jakoby probouzí i ten nejzapadlejší koutek pod postelí. Najednou se probereš, smysly zaostří a něco se změní. Nedočkavě naléváš kávu do hrníčku, sedáš si a téměř s úctou do sebe dostáváš první kapky kávy. Je to jak elixír, který zalévá euforií celé tělo až do konečků prstů. Barvy. Radost. Kouzlo jménem káva.

Autor : dne 08/02/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Olibludní sen

Měla jsem zvláštní sen. Nejdřív jsem byla normální. Jako teda přibližně normální, normální není nikdo. A pak najednou jsem byla fialová. A všechno kolem bylo fialové. Ale docela mi to i slušelo, to nebylo to nejhorší, ale bylo to divné. Ale pak! Pak jsem byla hnědá, fuj, a kolem něco zapáchalo. No a pak? Já to snad ani nedokážu napsat. Pak jsem umřela. Prostě konec. Tečka. Kaput. Duch. Já jsem se tak lekla. Sice mi hlavou proběhlo milion možností, co bych jako duch mohla vyvádět, ale přeci jenom… Ne tak rychle. Nakonec všechno zčervenalo a pak jsem se probudila. Horor!

Autor : dne 02/28/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Valentýnka od Dawsonky

Počkala jsem, až si Any půjde dát šlofíka po-o, a stvořila jsem pro ni následující… Any, bez tebe svět smysl by neměl. Jak černobílý film bez bílé barvy. Jak káva bez kofeinu. Jak den bez slunce. Jsi mojí druhou půlkou, mým já, mým svědomím. Ty jsi ten anděl, který na mě dohlíží a tahá mě z průšvihů. Dohromady jsme dokonalá dvojka. Nedávno jsme oslavily deset let. Celých deset let už to spolu táhneme, v dobrém i zlém, a já myslím, že nám to klape. Jsme nejúžasnější dvojka a doufám, že se dožijeme dalšího desetiletého výročí. Jsem ráda, že tě mám, mé nejdražší druhé já. Bez tebe by byl ten náš svět jen nudným šedivým...

Autor : dne 02/14/2015 | Z milostných psaníček | 0 komentářů

Letošní zima

Sedí dívka u okna, opírá se o parapet. Kde je ta zima? Pomyslí si. Kde jsou ty sněhové vločky, které líně poletují ve vzduchu a vypadají jako knoflíky? Kde je ten mráz, který vykreslí na okna ty nejkrásnější obrázky ze všech? Kde je ten dětský smích a vítězný výskot, když úspěšně dokutálí sněhuláka? Jako by to všechno někdo ukrad. Venku padají maximálně kapky deště a topení pod parapetem je vypnuté. Není důvod topit. Však dnes, když se dívka podívá ven, vidí vločku. Dvě, tři, čtyři. To bude kouzelně zasněžené ráno! Nedočkavě usne a ráno, když se probudí, venku zase prší.

Autor : dne 02/12/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů