Večer plný červánků

Večer plný červánků

Ve velkém městě nikdy nebyla taková tma, aby byla pořádně vidět obloha. Osvětlení města bylo vždy tak silné, že obyvatelé málokdy viděli noční oblohu. Aby mohli vidět hvězdy, krásný měsíc ba někdy i planetky, tak museli chodit do planetária, které bylo velmi drahé. Návštěvnost však mělo velkou a věděli moc dobře, co dělají. Jejich představení byla krásná, plná hvězd i dobrodružství, ale bylo to stále umělé a nebyl to ten zážitek, který byl správný. Pro malé děti to možná bylo dobré… ale to bylo tak vše.  A v tom městě žila dívka jménem Lyra. Byla nesmírně zvědavá a byla v planetáriu každou chvíli… nicméně to jí nestačilo. Nechtěla sedět v křesle, v zatuchlém planetáriu a koukat na umělé hvězdy a souhvězdí. Ve městě však neměla nikdy šanci vidět hvězdy...

Vzduch

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vzduch často dýcháme, někdy pěkně voní. S různými plyny ho mícháme, a plíce nás z toho bolí. Kyslík, dusík, vzácné plyny, to do vzduchu patří. Všichni dávají plané sliby, že se situace zlepší. Elektrárny nejsou jen na vzduch, jsou i na slunce a vodu. Většinou však cítíme jen puch a často pijeme kolu. Jen v horách je vzduch čistý, a slaný je zase u moře. Jezera se teď čistí, hlavně ať nenarazíme na tchoře. Redakční úpravy provedla Helenia...

Čtyři draci

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdysi dávno, když byl čas ještě mladý a vzduch byl čistý jako křišťál, se nebe táhlo přes celý svět. Tenkrát bylo na zemi jen velké Východní moře. A draci. Draci, kteří se vzájemně honili vzduchem. Čím víc byl vzduch čistý, tím lépe se jim létalo. Nejvýznamnější byli čtyři. Červený drak, který miloval a ochraňoval vodu. Žlutý drak zase miloval zemi. Perleťový drak, kterému z plic stoupal silný proud kouře. Černý drak, který létal hbitě jako kolibřík, se staral o vzduch. Všichni čtyři žili ve vzájemné harmonii a skvěle se doplňovali. Bohužel to netrvalo věčně. Všichni se pohádali o tom, kdo zranil dračí mládě. Byl to zlý císař a neměl rád černého draka. Proto on mladě poranil a stopy narafičil na něj. Ostatní...

Země

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Po zemi chodíme, na lodě se lodíme. Země je domovem naším, po ní chodíme pochodem pěším. Hlína, humus, tvorové, to nejsou rány morové. To vše je součástí země, každý pták tu pěje. Rostliny na ní rostou a na ně používáme dýku ostrou. Lesy, mýtiny, louky, brzy dostaneme potlouky. Země, to je bezva věc, ničí ji jen pitomec. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Voda zachraňuje

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Šplouch. To byl zvuk, který se ozval při dopadu košíku do moře. V tom koši se ukrývalo miminko. Moře bylo divoké a rozbouřené, ale jakmile zaslechlo pláč, tak se uklidnilo. Teď jen jemně houpalo a malé miminko se uklidnilo. Voda nevěděla, co má dělat. Najednou se rozhodla. Jižní proud zesílil a koš nabral jasný směr. Sídlo boha Poseidona. Koš jemně ťukl o dveře a ony hned otevřely. Vyšel z nich muž. Vyňal dítě z koše a prohlédl si jej. Dítě bylo tmavé pleti a mělo černé vlasy. Bůh neváhal a vzal jej domů. A tak voda zachránila další nevinný život. Redakční úpravy provedla Helenia...