Christine

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … Christine stála před těmi dveřmi. Svýma jasně zelenýma očima si je prohlížela a několikrát musela odhrnout prameny svých dlouhých hnědých vlasů, které ji spadaly do obličeje. Svými tenkými rty neslyšně pohybovala jako by vždy chtěla promluvit a poté si to rozmyslela. Jemnou rukou se dotkla dveří, které se zdály být chatrné, nicméně byly vcelku bytelné. Byly zřejmě z dubového dřeva, na některých místech však byly už zchátralé. Klika byla z nějakého zrezlého kovu, na ní se stáří poznamenalo taky. Christine zaslechla za dveřmi hlasy, proto uchopila za kliku a pootevřela. Tím malým kouskem však nic nezahlédla, proto se odhodlala otevřít víc....