ŽD7 – drabble od Alisy

Drabble formou rozhovoru   „A kdy odjíždíš?“ protáhl obličej kluk sedící na lavičce v parku. „Zítra v pět. Bude to pecka!“ „Proč myslíš?“ „Ubytování v nějaké vile, bazén, jídlo pětkrát denně, večer šampaňské…“ zářila dívka. „Hm, kdy se vrátíš?“ „Přesně nevím. Nejdřív za rok, ale je taky možný, že tam zůstanu. Kdo ví. Do nemocnice se tam shánějí lidi furt, a navíc – platí tam hrozně krásný peníze!“ Povzdechl si: „A kolik stojí nejlevnější letenka? Víš, že bych tě přijel navštívit.“ „Letenky jsou hodně mastné. Většinou si je můžou dovolit jen boháči,“ mávla rukou. „Aha, tak… si to tam užij,“ zašeptal, vstal a zklamaně odešel. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 10/24/2018 | 2018 Žánrové drabblování, Ze STOklas | 0 komentářů

Tajemný les

Pojďte blíž, no pojďte! Povím vám krásný příběh o dvou bytostech. Jen se usaďte a žádné mluvení, prosím. Takže, můžeme začít? Tichoučko, prosím! Inu, kdesi za kopci byl jeden prostorný a tajemný les… Nestrkejte se a nepovídejte! Takže, kde jsem to skončil? Ano, u toho lesa. V tom lese žili zvířata a lidé. Ale nebyl to obyčejný les, obyvatelé byli také neobyčejní. A jak to vím? Inu, vím. Není podstatné, proč to vím, ale vím to. Byl krásný slunečný den. Skrz koruny stromů se leskly paprsky a v keříku se skrýval bílý vlk. Tedy, byla to vlčice a číhala na kořist. Před ní se totiž pásla vypasená srna. Vlčice se olízla a chystala se vyskočit. Už už to málem bylo, když tu zařehtal kůň a srna vyplašeně odskákala. Zanedlouho poté se kůň objevil před vlčicí a...

Autor : dne 10/03/2015 | Ze zámku Feérie | 0 komentářů

Lidská laboratoř – 1. kapitola

Únos Jednoho večera zmizí dívka. Dívka se ocitne v laboratoři, kde popisuje, co s ní dělají, jak to tam vypadá atd. Jednoho dne ovšem slyší buchot do dveří. Jak toto dopadne? Jmenuji se Indila. Indila McKort. Zvláštní jméno, že? Přistěhovala jsem se teprve nedávno. Je mi čerstvě 18 let a nově tedy bydlím v Los Angeles, v zastrčené uličce. V takovém velkém městě jsem nikdy nežila. Přistěhovali jsme se z maličké vesničky. Mám pomněnkově modré oči a delší hnědé vlasy, jejichž konečky se vlní. Jsem vysoká a štíhlá. Jen projdu ulicí, už na sobě cítím pohledy kluků. Ráda se večer toulám. Miluji také nakupování. Znáte ten pocit, když v ruce držíte úžasné tričko či nějaký kus oblečení? Nebo co takové kožené boty nebo nějaké semišové lodičky? Úžasné, co? Naše rodina je...

Autor : dne 04/17/2015 | Z knihovny K. Popletala | 0 komentářů