Příběh z kostek od Alex
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Probudila jsem se na poušti. Snažila jsem si vzpomenout, jak jsem se zde ocitla. Asi po půlhodině se mi paměť vrátila. Byla jsem zajatkyní na pirátské lodi, která mě unášela netuším kam. Cítila jsem se tam jak ježek v kleci, připadala jsem si jako v nějakém hlavolamu, ze kterého se nelze dostat. Čas tam ubíhal tak pomalu, jako když se zrníčko po zrníčku sype z přesýpacích hodin. Tenkrát jsem se rozhodla utéct v noci, byla strašná bouře. Toho jsem využila, věděla jsem, že by mě nikdo nehonil po moři. Skočila jsem do vln a plavala směrem k pevnině, kterou jsem viděla na obzoru z lodi. Plavala jsem dlouho, ale konečně jsem vystoupila na břeh. Měla jsem obrovský hlad....
ŽD2 – Tušení
Drabble v žánru sci-fi Za chvíli přijde válka. Vím to. Prostě to cítím. Je nás víc. Lidi na ulicích jsou neklidní, vědí, že něco velkého přijde. Budeme ještě někdy v bezpečí? Vláda slibovala, že pokud si ji zvolíme, budeme mít klid. Nikdo nás nenapadne. Budeme mít svobodu. Všechno ale skončilo tím, když přišla nová technologie. Říkají jí ESP. Zprvu nám život měla usnadnit. Když však vyšlo najevo, že vývojáři ji zneužívají k tomu, aby mohli sledovat každý náš krok, nastala panika. V televizi říkají, že se lidé vzbouří. Možná že bude občanská válka. Bum. První výstřely. To, čeho jsme se obávali, právě teď začalo. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD1 – Dopis Karlu Čapkovi
Drabble formou dopisu Dobrý den, pane Čapku, četla jsem Váš román Krakatit. Chtěla bych se zeptat na pár věcí, jelikož jsem knihu úplně nepochopila. Jestli jsem tedy příběh pochopila správně, Krakatit měla být atomová bomba. Jak však mladý fyzik může vyrobit něco tak ničivého? Přece na sestrojení něčeho tak mocného je potřeba dlouholetá praxe, ať je člověk sebelepší v chemii. Dále by mě zajímalo, co s Prokopem udělal ten dědeček, že kompletně zapomněl na vše, co udělal tím, že vyrobil Krakatit. Byl to jenom přelud v posledních chvílích jeho života? Nebo zánět přežil? Děkuji Vám za odpovědi na moje zvídavé otázky. Alex Teerová Redakční úpravy provedla Helenia...
Dům v plamenech
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Žila byla kdysi jedna velmi bohatá rodina. Měla opravdu velké jmění a pište si, že se jím i ráda chlubila. Všichni měli prestižní hůlky, značkové oblečení… Žili si jak králové a ostatním, co do elity nepatřili, to dávali velmi, jak se lidově říká, sežrat. To všechno bylo z jejich pohledu idylické – neměli nouzi, pořád si mohli kupovat víc a víc… Až jednoho dne u nich zazvonila stará kouzelnice. „Kdopak jste?“ zeptala se paní domu. „Jsem chudinka stará stařena. Muž mi zemřel a teď nemám kam jít. Pomozte mi, prosím. Odvděčím se vám.“ „Pche, to určitě! Akorát sem zatáhnete nějakou nemoc!“ „Ale, slečno…“ „Řekla jsem to jasně! A teď už jděte. Jen mi tu hnusíte dům.“ „Dobrá tedy. Když to nejde po dobrém, musí to jít...
O ohni
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň. Co to vlastně je? Na internetu bychom našli, že je to forma hoření, to ale pro mě, ale asi pro nikoho, kdo k němu má vztah, není dostačující charakteristika. Pro mě znamená změnu, očištění. Vyvolává ve mně také vzpomínky na to, když jsem ještě byla malé dítě a žila mezi mudly. Rok co rok jsem jezdila na letní tábory, kde jsme měli jeden večer táborák. To byla moje nejoblíbenější část tábora. Zpívali jsme, smáli se a opékali buřty. Kam se to všechno podělo? Samozřejmě jsem ráda, že můžu patřit ke kouzelnické společnosti, ale takováhle mudlovská aktivita mi prostě chybí. Redakční úpravy provedla Helenia...