Alexeia Lilian Moorová

Pro Willow Spielberg

Věnování: Milá Wiwinko, doufám, že si tyto Vánoce ale i další rok užiješ, jak se na kouzelníka patří. Doufám, že se ti konečně poštěstí koupit si nějakou tu věc v salonu Stříbrná NiT, když po tom tolik toužíš. Přeji ti, abys úspěšně absolvovala jak tento školní rok, tak celé studium tady v Bradavicích. Prostě doufám, že se ti podaří vše, co chceš. Její přání se splnilo, když žluté roucho ji potkalo. Radostí po síni skákala, u jídla štěstím mlaskala. Když poprvé do kolejky vstoupila, ta nádhera jí skoro opila. Spoustu přátel, jak jezevčích, tak jiných tady potkala, poté každého, jen ho viděla, úsměvem obdarovala. Jako studentka velmi pilná je, úkoly vždy plní, hned jak je dostane. Na jedničku vždycky je udělá, profesorka vždy jí zatleská. Ona je šťastná, že body...

Autor : Alexeia Lilian Moorová dne 12/24/2015 | Z vánočních dárků | 0 komentářů

Bert

Hororová povídka Probudím se. Zpoza postele se ozývají trhavé zvuky. Ležím, nehýbu se, skoro nedýchám. Uběhne deset minut. Dvacet. Zvuky se ozývají neustále. Pootočím hlavu. Uběhnou tři minuty. Konečně přestanu váhat a skloním hlavu pár centimetrů nad podlahu. Otočím hlavu tak, abych viděla pod postel. Třesu se, ale prostě se musím podívat, co ty zvuky vydává! Kouknu se pod postel. To „něco“, co pod ní je, je ke mně otočené zády, ale stejně je to ohavné. Je to malé vrásčité tělo plné jizev a modřin. Nohy to má oproti tělu dlouhé a hubené a má to malé prsty s dlouhými nehty. Ruce to má tlusté a krátké. Hlavu to má velkou asi jako dospělý muž. Pohnu krkem a zavrže postel. Neznámá věc pod postelí se otočí a já jí vidím do obličeje. Má malá ústa, obrovský...