Charlotte Von Emotion

Tento příběh je pro Charlotte Von Emotion z Mrzimoru od terky slezákové.

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci,

tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit.

První svíčka vzdychla a řekla:

Jmenuji se MÍR.

Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují. Její světélko bylo čím dál tím menší, až docela zhaslo…

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla:

Jmenuji se VÍRA.

Jsem ale zbytečná, protože lidstvo nechce o bohu nic vědět.

Nemá tedy cenu, abych svítila.

Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka:

Jmenuji se LÁSKA.

Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu.

Vidí jen sami sebe a žádné jiné, ktere by měli mít rádi.

A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo…

Vtom vešlo do místnosti dítě, podívalo se na svíčky
a řeklo:

Vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé!

A skoro začalo plakat…

Vtom se dostala ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila:

Neboj se, dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit.

Jmenuji se NADĚJE.

Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky.

Plamen naděje by nikdy neměl ve Tvém životě zhasnout…

A každý z nás by měl plameny

Míru,

Víry,

Lásky

a Naděje neustále udržovat.

(Zdroj: internet)