ŠKM – Stříbrný náprstek

Královna Magdaléna opatrně otevřela víko své překrásně vyřezávané šperkovnice. Její štíhlé, hubené prsty se opatrně probíraly krásnými předměty, které zde byly uložené. Až najednou nalezly drobný stříbrný náprstek.  K němu se váže nynější příběh.

„Výsosti, prosím, přestaňte se hrbit,“ ozval se již poněkolikáté hlas postarší vychovatelky královských dětí, hraběnky Couvier. Tato přísná dáma neustále bděla svým ostřížím zrakem nad chováním a vzhledem královských dětí. Své poslání brala vždy velmi vážně.

„V každém okamžiku musíte mít na paměti své postavení a místo, které ve světě zaujímáte.“

Princeznu, asi tak šestiletou, však vychovatelčin monolog brzy přestal bavit a místo poslouchání již tak dobře známých vět raději hleděla z okna. Byl máj, všechny stromy kvetly a venku zpívali ptáci. Nejkrásnějším byl malý skřivánek, který si právě sedl na větev, tak blizoučko k oknu.

Náhle klid v místnosti přehlušil náhlý výkřik.

„Au, to bolí,“ vykřikla Magdaléna a stočila svůj pohled k svému prstu, ze kterého začaly odkapávat velké kapky krve na vyšívací rám.

„Copak se stalo?“ ozval se za princezninými zády hlas královny Sofie. „Ach, to nic není. Ten prst si dojdi opláchnout. Ale bude velká škoda té výšivky. Určitě ti… Magdaléno! Můžeš mi vysvětlit, co jsi tady celou dobu dělala?“ Královnina tvář se zachmuřila. „Vyšíváme už nejméně dvě hodiny a ty ještě nemáš hotovy ani základní stehy. Co tady celou dobu děláš? A kde máš náprstek? Proč myslíš, že ho je třeba? Co mám s tebou dělat, dítě? Takhle to dál nejde.“

„Když mě to nebaví,“ ozvala se nesměle Magdaléna. „Je to zdlouhavé a těžké. A tak…“

„No jen to dořekni, když už jsi začala,“ pobídla ji královna.

„A hloupé.“

„Ale, Výsosti, to nemůžete. Taková unáhlená slova,“ vychovatelka byla zjevně v rozpacích. „Každá urozená dáma musí umět vyšívat. Patří to k dobrým mravům.“

„Hraběnko, nechte nás, prosím, o samotě.“ S těmito slovy propustila královna svou přítelkyni. Opatrně si přisedla k Magdaléně na sofa, tak, aby na dceru dobře viděla.

„Vím, že je to pro tebe těžké, ale je to nutné. Každý začátek je obtížný, ale když se budeme neustále snažit, jednou cíle dosáhneme. A když budeš každý den pečlivě vyšívat, tvé stehy budou krásné a práce tě bude více bavit. A až vyšiješ svou první štolu pro naši kapli, tak ti věnuji tento svůj náprstek. Líbí se ti?“

Od toho dne se princezna snažila, aby její čas strávený nad vyšíváním nebyl zbytečný. Chtěla udělat mamince radost, aby na ni byla pyšná.

Když o tři roky později Magdaléna dokončila svou první samostatnou práci pro zámeckou kapli, poznala, že se jí její přání splnilo. V maminčiných očích viděla velkou radost.

Autorkou ilustrace je Loralei Silwerin, graficky upravila redakce čítárny.
Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.