Skryté město – kapitola 4

Vítejte u čtvrté části příběhu Skrytého města.

-*-

Pokud dokáže Kobu něco pořádného naštvat, tak je to vstávání po noční šichtě. Ráno zalezl do svého kutlochu, kterému říkal domov, aby ho odpoledne probudil neutuchající život v ulicích. Zatímco spánek byl příjemně stráveným a klidným stavem, první vteřiny vnímající Koba zaregistruje pouze křik obchodníků a zápach splašků.

Není nad Skryté město. Mělo být tím nejlepším místem v západní Ecorii – výběžek civilizace, kam jako první zavítají námořníci během svých výprav. V plánu byla skvělá architektura, honosní sídla bohatých a obří kostel, který si vezme pod patronát samotné Papeženstvo. Prostě měly všem cizincům spadnout brady a díky tomu se nemělo obchodovat nikde jinde. Plány to byly obrovské a krásně vše znělo.

Jenže teď Koba vylezl na ulici, a když se rozhlédl, nespatřil nic jiného než přístavní díru, plnou naštvaných lidí, kteří se neustále snažili navzájem okrást. Papeženstvo zde sice mělo západní sídlo, ale mnohem menší než se původně plánovalo a každý den ulicemi obcházeli kněží ve svých typických modrých čapkách, kteří mezi lidmi žadonili o příspěvky. Jakmile Koba v dálce zahlédl modrou, okamžitě se otáčel a hledal cestu jinde – nesnášel cokoliv, co by se týkalo náboženství.

Holt když se připraví město pro zámořské obchody, musí se počítat s tím, že se do něj budou dostávat hlavně námořníci, kterým kapsy zejí prázdnotou, a v hlavě to není o moc lepší. Raději – než aby udržovali určitý společenský status města – se vrhnou do nejbližší kořalny a bordelu.

Koba se zastavil na rohu u Arneho, který převzal malou hospůdku už po svých rodičích. Navzájem si čas od času pomohli, a proto si mohl dneska z pultu vzít kus chleba s klobásou jen tak bez zaplacení. Neměl čas, aby si tu v klidu sedl a najedl se. Do krčmy U proraženýho plotu to měl docela daleko a den se za chvilku blížil ke konci. Jen Arnemu zamával a zmizel v davu.

Rozhodl se, že to vezme Malou uličkou, protože kdyby pokračoval přes Otrické náměstí, dostane se do chumlu stánkařů, kteří začínají pomalu balit svoje krámky. Neměl náladu jim neustále vysvětlovat, že od nich nic nechce. Malá ulička je jistotou, protože ho spojí s hlavní severní tepnou města, od které se po pár blocích dřevěných jednopatrových domků odkloní dále na sever přes Malepo.

Sice to bude trochu delší procházka, ale zase dorazí ke krčmě v době, kdy už se tam bude vyskytovat větší množství lidí, kteří si mohou ledacos pamatovat. Hlavně aby se stihnul vrátit zpátky na druhou noční. Koba se pousmál, když si uvědomil, že ho po ní čekají tři dny volna.

Zakousl se do klobásy a vmísil se do chumlu zpocených lidí. Vmísil se do života Skrytého města.