Čarodějné oko

Čarodějné oko

 

V odlehlém, mlhou zahaleném údolí uhnízděném hluboko v srdci černém hustém lese žila samotářská a tajemná čarodějnice jménem Seraphina. Byla známá po celé zemi pro svůj jedinečný a mocný dar – oko čarodějnice. Seraphinino oko se nepodobalo žádnému jinému, protože mělo schopnost vidět za hranice obyčejné říše, do světa magie a záhad.


Seraphinino nápadné smaragdové jediněčné oko od mládí přitahovalo pozornost všech okolních vesničanů. Šeptali si příběhy o jejím domnělém čarodějnictví a věřili, že její neobvyklé oko dokáže předvídat budoucnost, léčit nemocné a odhalovat skryté pravdy o jejich životech. I když byli obezřetní před jejími schopnostmi, tajně hledali její vedení v dobách nouze a opatrně obcházeli temný les, aby mohli na chvíli tuto osobu spatřit.
Seraphina však byla osamělá duše, která si nade vše cenila svého soukromí. Žila v dřevěné chaloupce ukryté hluboko v nejhustší části lesa, obklopená bylinami, lektvary a prastarými svazky plnými tajemných znalostí. Zřídka se odvážila do vesnice, preferovala společnost svých knih, pár zvířecích přátel a tajemství lesů. 

Jednoho osudného dne přišla k Seraphinině chatě velmi zoufalá matka jménem Elowen se svou nemocnou dcerou Lunou. Luna byla vážně nemocná. Elowen totiž slyšela šepot o čarodějčiných legendárních schopnostech a jejím čarodějném oku. Prosila Seraphinu o pomoc, položila své nemocné dítě před čarodějnici a poklekla s prosbou a smutkem v její tváři.
Seraphina pohlédla svým okem čarodějnice na křehkou dívku před sebou a spatřila vizi stínového stvoření, které chytilo Lunina ducha. Seraphina se beze slova pustila do práce, vytvořila účinný lektvar se vzácnými bylinami a šeptem zaříkala ze starých svitků. Položila kapku lektvaru na Lunino čelo a svým kouzelným polibkem, který jí věnovala na místo lektvaru se najednou místnost naplnila měkkým, éterickým světlem.
Luniny oči se s chvěním otevřely, barva se jí vrátila do její bledé tváře a stínová přítomnost, která ji sužovala, se začala vytrácet. Elowen plakala vděčností a Seraphina přikývla na znamení uznání. Použila své oko čarodějnice k léčení, ale tento akt laskavosti měl následky, které nikdy nečekala. 

Zpráva o zázračném uzdravení Luny se rozšířila po celé vesnici jako požár. Brzy se u jejích dveří seřadilo mnoho vesničanů, kteří hledali léky na neduhy a řešení svých problémů. Seraphinín poklidný, osamělý život byl rozbit neustálým přílivem návštěvníků.
Jak rostly nároky na její čas a moc, Seraphina byla ohromena. Uvědomila si, že její oko čarodějnice je dar, který může přinést světlo i temnotu, a potřebovala znovu získat kontrolu nad svým životem. Vytvořila mocné kouzlo, aby dočasně zavřela její oko čarodějnice, čímž se stalo obyčejným a nevýrazným. 

Se skrytým okem čarodějnice se Seraphina vrátila k životu o samotě. Vesničané, kteří se již nebáli její mimořádné síly, ji nechali na pokoji. Pokračovala ve studiu záhad lesa, tajemství magie a skutečné podstaty svého mimořádného daru.

Uplynuly roky a Seraphínina legenda se vytratila z paměti vesnice. Ale hluboko ve svém srdci však věděla, že její oko čarodějnice tam bude vždy a bude čekat, až bude znovu otevřeno a prolomeno magií, až přijde ten správný čas. Neboť Seraphina pochopila, že skutečná moc nespočívá jen ve vlastnictví jedinečných darů, ale ve vědění, kdy a jak je použít k většímu dobru, chránit sebe i svět zázraků, které existovaly mimo obyčejný pohled.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *