Prokletí

Všechno to začalo polibkem. Ne, nespletla jsem se. Vím, že polibkem by mělo všechno končit. Protože vše končí: ,,A byla svatba a žili spolu až na věky.“ Ale to bych předbíhala. Protože i pravá láska, ve všech dobách a říších, má svá pravidla.

Je to vlastně něco jako taková dávno předpřipravená stolní hra. Tak dávno, že si to už nikdo ze zúčastněných nepamatuje. Je to logické, kdybychom si pamatovali, že vše je jen hra, z překážek by byla zábava a tolik nezbytná víra v příběh by postrádala smysl. Do hry tedy vstupují dvě strany a tři aktéři. Zní to absurdně, ale vážně tomu tak je.

Dva hlavní hrdinové se ovšem nemohou jen tak náhodně vybrat. Nýbrž jsou k tomu předurčeni. Mají totiž určitou výjimečnost, propojenost. A to jim dává možnost dojít společně až do konce a zvítězit. Pokud by nešlo o poslání dvou duší si náležejících, pak by to nebyla Pravá láska a ti dva by neobstáli ani v prvním kole hry. Budeme tedy pokračovat podle pravidel a půjdeme dál. Proti Pravé lásce, je postaven silný soupeř – Temnota. Jen ta dokáže svojí vynalézavostí jít i za hranice férovosti. Je úlisná, všudypřítomná, nezná strach a plně (po celou dobu hry) je přesvědčená o své dokonalosti a nezlomnosti.

Na samém začátku je polibek z pravé lásky. Je to klíč jeden k druhému. Ten výjimečný polibek je nositelem té nejsilnější magie v celém vesmíru. Uloží se do srdcí, jako pravá láska a zůstane tam ukryta, aby ji nic nedokázalo zničit.  Pak přijde na řadu prach zapomnění. A hra může začít!

Ti dva se narodí a nepamatují si vůbec nic. Ani to, že vše je jen hra osudu. A to je čas, kdy do děje vstupuje Temnota! Ta má zcela jinou a odlišnou magii. Je temná, jako ona sama. Je to prastarý druh magie. Dokáže ovlivnit mysl, uzamknout srdce, nezná hranice a jde v síle vítězství, až do konce hry. Je silným protivníkem, protože kde je ona, tam slunce nesvítí. Přichází s ní bolest, trápení, samota, pochybnosti a hlavně strach. Na samém počátku má Temnota oproti Pravé lásce velkou převahu. Ovládá princip duality a zahrává si s podstatou zapomnění. To jsou její nejsilnější zbraně. Dokáže nalomit víru v pochybnost. Očekávání v utrpení. Jistotu ve strach. Dokáže se naprosto zmocnit osobnosti těch dvou. Oni pak, přes její nakladené pasti a zkoušky, klopýtají neznámo kam. Netuší, co je na strastiplné cestě odloučení, ještě čeká. Padají pod tíhou opuštěnosti. Perou se sami se sebou. Hledají, nacházejí a opět ztrácejí víru. A to stále dokola. Povětšinou tato hra trvá celý rok a den. Někdy, pokud nejsou oba připravení, nebo království či svět, není připraven na prolomení kletby, čas plyne dál a nastávají další a náročnější zkoušky. Pak jde o hru s časem. Ten je asi nejnáročnější. Jako by se vše kolem zastavilo a ti dva se točí v kruhu. Zachvátí je stagnace a zároveň pocit, že pokud něco přehlédnou, nepochopí nebo nedorazí na určené místo včas, vše se zboří jako hrad z karet, a ne vždy, bude možné začít od začátku. Pochybnosti zahalí mysl a nevíra vítězí nad Pravdou. Ale pokud je to Pravá láska, dřív nebo později se MUSÍ ti dva potkat. Podívat se jeden druhému do očí a v ten moment se v jejich srdcích otočí posvátný klíč, který propustí tu dávno ukrývanou magii Pravé lásky ven! A teprve pak, na samotném konci, dojde k onomu veledůležitému polibku, který jediný dokáže zlomit, zničit a jednou pro vždy rozpustit temné prokletí. Tím dojde k osvobození přes bezpodmínečnou lásku pro celé království. A není tomu tak jen v pohádkách…

Hra je ukončena a začíná příběh těch dvou, kteří právě zachránili svět před Temnotou. Protože kde je pravá láska, tam není prostor pro zlobu, nenávist či oddělenost. Ale protože šlo o pravou lásku, ti dva vědí, že bez Temnoty, by síla jejich lásky nikdy nebyla tím, čím dnes je. Jen díky ní, oni oba, rostli v síle víry a dnes jsou jako jedno tělo a jedna duše.