Jak princezna k bohatství přišla

Příběh, jak také lze nabýt majetku…

„Uááááá“, ozvalo se kdesi na stromě. Upír Brkošláp se snesl dolů (Ano, tenhle upír umí létat, je první ze své větve.) a přešlápl si, aby se ujistil, že stojí skutečně na zemi. Byla hustá tma, avšak na jeho tváři se leskly čtyři kapky lidské krve. Zasněně si pomlaskl. Vybral si tentokrát velmi mladou oběť, byla velmi chutná. No, vybral, spíš mu oběť byla vybrána. Každý v okolí věděl, že tu někde žije upír, ale nikdo nevěděl kde přesně.

Jednou se Brkošláp rozhodl, že se stane užitečným a vytvoří si svou vlastní agenturu. Taky si něco vydělá a za čas (Nevím jak dlouhý, to se mi nesvěřil.) si postaví svůj vlastní hrádek, kde se stane hrabětem. (Upíři rádi získávají tituly, proto se často zdržují v blízkosti důležitých lidi – na dvorech atd.) Pokud se nějaký občan chtěl zbavit blízké osoby, jednoduše nechal vzkaz Brkošlápovi na stromě a do dutiny stromu položil několik zlatých dukátů.

Pro Brkošlápa byla radost takhle pracovat. Dá se říct, že to pro něj bylo užitečné a chutné zaměstnání. Dnes si pošmákl na místní mladé hraběnce, která byla svému manželu nevěrná. Aby manžel předešel potupě, nechal manželku zlikvidovat upírem. Jak bylo Brkošlápovým zvykem, nechával své oběti zavěšená na svém stromě, kde přijímal objednávky.

Nikdo nevěděl, jak Brkošláp vypadá, a tak ho pouštěli k sobě domů, aniž by měli jakékoli podezření na jeho identitu. Brkošláp se slastně protáhl a zamířil domů. Bydlel na místním hradě, kde dělal dvorního šaška královi Janu Šťastnému. Ani král nevěděl, že jeho šašek je upír, nebylo mu divné, že celý den je zavřený ve své komnatě a vylézá teprve tehdy, když zapadne sluníčko. Myslel si, že je pouze unavený po flámu. (Upír byl velký krasavec, radost pohledět!)

Jednou se upír rozhodl vytvořit si svou vlastní rodinu, která napadne v noci hrad a zbaví krále koruny. Trvalo mu měsíc, než se stali z lidí upíři a než je správně vycvičil. (Byli zvyklí žít jako lidé, nezapomeňte!) Byla pozdní hodina a král šel spokojeně spát… Když tu náhle mu skočila mladá upírka do postele a zahryzla se mu do krku.

Bohužel byla vyrušena stráží a než stačila krále zbavit života, stal se z něj upír. Nevěděl to, myslel si pouze, že je to nějaká vzpoura a nechal ji zavřít do vězení. Ráno ho pošimrali na nose první sluneční paprsky a on se začal pomalu rozkládat. Kus po kuse se z jeho těla stával prach, až nakonec po králi zbyla jen hromádka popela.

Na dvoře vypukl zmatek, nikdo nevěděl, kam se poděl král a světe div se, za prozatímního krále byl zvolen právě šašek! Ptáte se proč zrovna on? Neboť téměř z celého dvora se stali upíři pod vedením právě jeho a jako svého pána ho poslouchali na slovo. Z království se stalo půlnoční království, které ve dne spalo a v noci žilo. Tak tomu bylo přes sto let…

Král ani jeho dvořané nestárli, zatímco král z vedlejšího království již dávno umřel a usednout na trůn se chystala jeho dcera. Chyběl jí pouze manžel. Již jako malá se vzhlédla v králi Brkošlápovi a také se ho rozhodla požádat o ruku. (Troufla si, protože byla moc krásná.)

Rozhodla se ho vyvést na malou projížďku po svém království, aby ho zaujala svým bohatstvím. Brkošláp dlouho neváhal a v noci se vydal i se svým dvorem do princezniččina království. Dorazili právě k ránu a všichni se vydali spát. Princezna se divila, proč návštěva tak dlouho spí, ale řekla si, že ujela dlouhou cestu.

Večer byli všichni na nohou a procházeli se po jejím panství. Když tu náhle se vynořilo sluníčko a ze všech se stal popel! Princezna jenom koukala a koukala, až nakonec omdlela. (Zapomněla jsem dodat, že tu byl velký posun v čase a sluníčko dřív vychází.)

A jak to všechno dopadlo? Princezně spadlo do klína i vedlejší království, za nedlouho se vdala a stala se z ní moc bohatá a mocná královna.