Pro Beatrice

Vánoční dárek od Eleanor Charlotte Fields pro Beatrice Rose Stefans.

Pro úžasnou, skvělou, nejlepší a nejmilejší Beatrice Rose Stefans. Užij si Vánoce, snad dostaneš všechno, co si přeješ, a ať se Ti v příštím roce daří! 🙂

Byla jednou jedna čarodějka Eleanor a ta měla nejlepší kamarádku Beatrice. Chodily společně do jedné kouzelnické školy a učily se velmi dobře, ale svou školu neměly moc rády. Jednoho dne se Beatka rozhodla jít do tajemné chodby, kterou jednou objevila. Zmínila se o tom Eleanorce, ale ta se bála a řekla, že nikam nepůjde. A tak šla Beatka sama.
Eleanor šla spát a když se probudila, zjistila, že Beatka není nikde k nalezení. Chvíli váhala, ale pak se rozhoupala k tomu, že do tajné chodby přeci jen půjde, protože se bála, že se její kamarádce něco stalo. Prošla dveřmi, které se vzápětí tiše zavřely. Eleanor se lekla, ale odhodlaně pokračovala dál s hůlkou v úrovni svých očí. Tou dobou zrovna Beatka bojovala s hrozivou akromantulí, ale byla odhodlaná, že ji přemůže a bude moct pokračovat dále. A opravdu. Povedlo se jí to, jen si uvědomila, že by se jí hodila pomocná ruka nebo jen někdo, s kým by si popovídala. Sedla si na zem, aby si odpočinula, a zatím o nějaký kilometr zpátky se rozeběhla Eleanor. Řekla si, že už nejspíš všechny nástrahy budou pryč, ale stejně měla oči i uši na stopkách.
Za chvíli Eleanor přeci jen dohnala Betku, která odpočívala na studené dlažbě. Přivítaly se, i když nejdříve nevěděly, kdo to na ně ve tmě číhá, ale pak se poznaly. Rozhodly se, že poputují až na konec chodby.
Šly několik dní, než začla chodba stoupat. Naštěstí si obě vzaly trochu jídla a pití. Na hradě se po nich už nejspíš rozběhla pátrací akce, ale to je moc nezajímalo. Došly totiž do nějakého jiného hradu. A mnohem lepšího. Lidé tam na ně koukali docela udiveně, ale nikdo je nevyháněl. Když se zeptaly, kde to jsou, tamější studenti jim řekli, že se škola jmenuje Bradavice. Později našly někoho, kdo by mohl být učitel, a zeptaly se ho, jestli tam můžou zůstat, protože se jim tam velmi líbilo. Mnohem víc než ve staré škole. Učitel je dovedl za ředitelem a ten to povolil. Byl na ně moc milý a sdělil jim, že budou zařazeny do koleje v nejbližší době. Bylo totiž teprve září a jim bylo jedenáct let, takže ani o moc výuky nepřišly.
Moudrý klobouk, který v Bradavicích rozřazoval studenty do kolejí, je zařadil do Zmijozelu, kde se holkám líbilo. Našly si spoustu kamarádů a když měly po sedmi letech hrad opustit, vůbec se jim nechtělo. Ani si za celou tu dobu nevzpomněly na svou starou školu.