Skryté město – kapitola 12

Koba vykřikl jméno svého přítele, ale zůstalo bez odpovědi. Na jednu stranu mu chtěl oznámit, co zde objevil, ale sám věděl, že hlavním důvodem byla skutečnost, že by měl na chvíli dobrý pocit, když by se poblíž někdo ozval. To, že po jeho výkřiku zůstalo v domě tísnivé ticho, mu na špatné náladě určitě nepřidalo. Ale asi má Rollo spoustu práce s prohledáváním.

Koba sundal pochodeň ze zdi a pomalu nepřesunul do další místnosti. Tu už znal – jednalo se o tentýž pokoj, skrz který se oba noční návštěvníci dostali dovnitř. Sám by ho zařadil jako pánskou místnost. Místo, kam se po dobrém jídle odebralo mužské osazenstvo na travnatku a sklenku drahého alkoholu, aby zde probralo poslední drby ze světa a politiky. Pivo se zde určitě nepodávalo, ale Koba to viděl na jižanské víno či dokonce pálenku z východních ostrovů.

Stejně jako v předchozím pokoji, tak i zde zely stěny prázdnotou a po obrazech zůstaly jen světlé stíny. Podlahu z větší části kryl další z farenských koberců, takže Koba už v duchu probíral plán, že i kdyby nenašli poklad, kvůli kterému sem dorazili, stačilo by někdy v noci dojet s povozem pro jeden z koberců (nebo se dokonce pokusit naložit klavír) a měli by vystaráno do konce života. Stejně bylo záhadou, proč chlapíci, kteří zde byli před nimi a jistojistě všechny kusy nábytku viděli, si je neodvezli, ale nechali je na svém místě? Je pravdou, že s jejich přemístěním by bylo dost práce, ale za obnos, který by obdrželi od některých překupníků, by to rozhodně stálo.

Naproti oknu, kterým vlezli dovnitř, stál zatarasený krb. Kolem něj hromada válejících se židlí a několik stolků. Naštěstí nikde nespatřil nic, co by ho dokázalo znovu vyděsit. Proto se pomalu uklidňoval a začal postupně zvedat koberec a prohledávat místnost. Nejvíce času věnoval samotnému krbu, jelikož znal hromadu brakových románů (které mu zkracovaly čas při noční směně) a věděl, že tajné chodby většinou vedou právě odtud. Ale jemu se nic nepodařilo najít – a to zkoušel mačkat a tahat za všechny kameny. Dokonce vzal pochodeň a strčil svou mastnou hlavu dovnitř, jen aby zjistil, že vývod kouře byl zazděn. Možná proto byl strop v místnosti tmavý. Někdo si toho nevšiml a pokusil se zde zapálit oheň.

Koba měl pocit, že v místnosti už není nic, co by mohl prozkoumat a vydal se tedy do dveří napravo, které ho přivedly do kuchyně. Jednalo se o místnost, která se nacházela hned za vstupní halou. Z kuchyně vedly protější dveře do druhé poloviny vily. Jinak zde Koba našel i sklad, oddělený přepážkou. Ať už rodina, co zde žila, vařila cokoliv, dneska se nedala rozpoznat ani jedna surovina. Naštěstí zde zbylo jen pár seschlých černých kousků čehosi, co nevydávalo žádný zápach. Dále Koba prozkoumal všechny úhledně srovnané košíčky a krabičky, které kdysi obsahovaly vše potřebné – od koření po různé ingredience do pečení a vaření. Dokonce nakoukl i za ně, aby náhodou nepřehlédl tajný prostor. V kuchyni se zatím zdržel nejvíce, i přestože se jednalo o menší místnost než předešlé dvě. Jen těch předmětů a nábytku zde bylo víc. Bohužel nebylo kam postavit pochodeň. Zůstala mu jen jedna volná ruka.

Prolezl několik skříněk, pečlivě prohledal velkou pec a odnesl si z ní jen kašel a hromadu vícenohých potvor na šatech. V ohništi zůstalo několik cárů nespáleného papíru. Natáhl se pro ně, sfoukl černý popel a pokusil se přečíst brkem psaný text. Nedávalo mu to smysl.

…st z velkého obje…. tyglík do polovi…. sná imaginace…… a na návštěvu a já V….

Poslední řádek už byl úplně nečitelný a stejně mu text nic moc neřekl. Co je to ten tyglík? Četl to vůbec správně?

Rána se ozvala zrovna ve chvíli, kdy se skláněl u výlevky a zkoumal, co je pod mříží. Vzhledem k tomu, že do této chvíle dům ovládalo naprosté ticho, tak třesknutí mělo ohromující efekt. Koba div neupustil pochodeň. „Rollo?“ zeptal se, ale sám věděl, že příliš tiše. Co kdyby to nebyl jeho přítel… Co kdyby ho zaslechl někdo jiný? Co kdyby tu nebyli sami?