Tklivá vzpomínka

* Když máš pod rosou své mechy, stále slyším tvoje vzdechy, jak prosí, jak sténají. Ať tě zničím – potají. V duši žízeň po životě. Stará touha proklíná tě. Zrada bolí – to se stává, nebyla jsem však ta pravá. Lásky není nikdy dosti – proto’s zahodila svoje ctnosti.

Autor : dne 08/26/2024 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů