Jak Aurora překonala svůj strach z gumových kachniček?

Aurora byla mimořádně talentovanou kouzelnici s neuvěřitelnými schopnostmi. Její magické dovednosti překonávaly všechny ostatní kouzelníky v jejím regionu. Dokázala měnit podobu, ovládat živou i neživou přírodu, a provádět kouzla, která byla pro ostatní jen snem. Měla však jednu zvláštní slabost, která ji trápila od dětství – gumové kachničky. Od malička ji naprosto děsily gumové kachničky. Bylo to něco, co nedokázala překonat, a nikdy nezjistila, proč právě tyto bezvýznamné hračky ji tak vyváděly z míry. Možná to bylo tím, že měly tak podivný výraz na obličeji, nebo tím, že byly tak nápadně barevné a vždycky se zdály být připravené k tomu, aby něco vylouply. Aurora to však nedokázala vysvětlit. Celý svůj život se snažila gumovým kachničkám vyhýbat, což ovšem nebylo vždycky snadné. Někdy se jich při svých dobrodružstvích nevyhnula ani ve světě magie. Když se jí přece jen podařilo nějakou tu gumovou kachničku odstranit nebo překonat na chvíli svůj strach, byla vždycky vděčná, že se může vrátit zpět ke svým oblíbeným kouzelnickým rituálům a ověřeným experimentům.

Jednoho dne se rozhodla, že potřebuje změnu. Cítila, že už nastal ten správný čas na to, že se musí postavit svému strachu z gumových kachniček, nejen kvůli sobě, ale také kvůli své kouzelnické kariéře. Rozhodla se, že vyhledá pomoc od kouzelnického mistra jménem Elric, který byl známý tím, že dokázal pomoci kouzelníkům překonávat jejich fobie. Elric byl moudrý a starší kouzelník, který žil ve věži na samotě v lese, malý kousek za městem. Když Aurora přišla k jeho věži, přijal ji ihned s vřelou laskavostí a poskytl jí teplé místo u ohně. S posvátným klidem si vyslechl její příběh o strachu z gumových kachniček a jejím rozhodnutí překonat ho. Elric přemýšlel a řekl: „Fobie jsou jako neviditelná pouta, která nás omezují. Ale mohou být překonány pomocí odvahy a pochopení. Musíš se postavit svému strachu tváří v tvář a já ti v tom moc rád pomohu.“

Celý měsíc Aurora trénovala s Elricem. Začali cvičit u menších gumových kachniček, které měli Elricovi v jeho věži. Postupně se přesouvali ke stále větším a výraznějším kachničkám. Aurora se cítila neustále napjatá a nervózní, ale nevzdávala se. Věděla, že pokud chce překonat svůj strach, musí se s ním vyrovnat. Jednoho dne, během tréninku, Elric představil nový a mnohem děsivější prvek. Položil před ni obrovskou gumovou kachničku, která byla téměř tak velká jako ona. Aurora sebou cukla a začala lapat po dechu. Byla to její největší výzva které dosud musela čelit. Elric ji povzbuzoval: „Musíš jí čelit, Auroro. Musíš si uvědomit, že ta kachnička je jen bezduchý kus gumy, který nemá nad tebou žádnou moc.“ Aurora se snažila překonat svůj strach. Pomalu se přiblížila ke kachničce a začala si s ní povídat. „Jsem Aurora, a jsem silná kouzelnice. Ty jsi jen gumová hračka, nemůžeš mi ublížit.“ Při té myšlence se cítila trochu hloupě, ale postupně si uvědomovala, že má pravdu. Kachnička byla jen hračka, bez žádného skrytého zla.

S každým dalším tréninkem se Aurora cítila silnější a méně zranitelná ve svém strachu z gumových kachniček. Nakonec byla schopna sedět vedle obrovské gumové kachničky bez toho, aby cítila panický strach. Elric byl pyšný na svou žákyni a řekl: „Dokázala jsi to, Auroro. Překonala jsi svůj strach. Teď si můžeš být jistá, že všechny gumové kachničky jsou jen neškodné hračky.“ Aurora mu děkovala za jeho pomoc a vydala se zpět do svého domova, tentokrát bez strachu z gumových kachniček. Měla pocit, že se stala silnější a moudřejší kouzelnicí.

A tak se Aurora stala nejen silnější kouzelnicí, ale také překonala svoji iracionální fobii z gumových kachniček. A gumové kachničky? Ty zůstaly jako obyčejné hračky, neboť vskutku nikdy neměly žádné nekalé úmysly.