Vytahané tričko

Nikdy bych si nedovolila tvrdit, že se tohle vytahané tričko dostane do popředí soutěže o kouzelný předmět.

Ale asi bych měla vysvětlit, co se letos u nás stalo. Začalo to jako docela obyčejný letní den. Blížil se víkend, ale ne tak ledajaký. Byl to den oslav rodinných vztahů a soutěže o ,,Kouzelnou Trefu.“ Je to svátek, který se u nás dodržuje už po několik generací. Vlastně je to oslava, nebo spíš zasvěcení nejmladšího člena rodiny, který po létě nastupuje do Kouzelnické školy.

Kdysi dávno se totiž stalo, že dědova maminka chystala pro syna polévku na rozloučenou před nástupem do školy. Její muž do ní vsypal nějaký prášek. Prý neškodné kouzlo. Jenže ta polévka pak měla nějakou zvláštní reakci, a tak došlo k tomu, že nejen že měnila barvu na talíři, ale dokonce na okamžik vytvořila zrcadlový efekt dotyčného jedlíka. Ale díky kouzlu, v emoci, kterou se snažil ukrývat. A tak někdo začal nezadržitelně ronit proud svých slz na svůj odraz v talíři, zatím co jiný brblal nad tím, že ten jeho obraz vůbec neodpovídá reálu a třetí dostal záchvat smíchu. Prostě byla to podívaná pro bohy. A tehdy vznikl nápad, že se pokaždé, když někdo půjde po prázdninách do školy, uspořádá soutěž o nejzdařilejší kouzlo nebo spíše kouzelný předmět, jako dárek pro štěstí, malému studentovi. Roky se tradice stále vyšperkovávala. Výsledkem měl být kouzelný amulet, který nadějnému malému kouzelníkovi pomůže spolehlivě dostat se ze všech průšvihů školních let.

Každý rodinný host měl donést svůj výtvor a na konci dne, vyhrál ten jeden jediný. A letos to byl Můj den. Těšila jsem se, ale zároveň se tak trochu obávala, jaké kouzlo na mě padne. Nikdy bych se nenadála, že vyhraje teta Florentýna. Její vkus, úhel pohledu na studia jako taková a hlavně smysl pro neuvěřitelno, mně vždy naháněl hrůzu. A to bylo ve hře tolik praktických a krásných věcí, které se letos sešly. Sama bych si nedokázala vybrat. Ale hlavní slovo má nejstarší, a tím je děda. Někdy si myslím, že je mu mnohem víc, než tvdí a pamatuje ne minulé, ale to předminulé století. Alespoň podle jeho názorů. Jenže tohle měl být můj den a moje vstupenka do úspěšného studia. A jak to dopadlo, uvidí všichni. Ale tradice je tradice a mně nezbývá, než ji pokorně přijmout a dělat nadšení. Ještě, že tu nemáme kouzelnou polévku Pravdy. Florentýnu by to asi mrzelo, ale ona s tím vytahaným tričkem na trh nepůjde. Ale abych jí zase nekřivdila. To tričko má svůj vlastní příběh a je vlastně od tety neskutečná oběť, mi tohle slavné tričko věnovat.

Když byla teta ještě malá holčička, ráda se schovávala svým rodičům a hledala k tomu nejrůznější skrýše. Jednou si prý stoupla za deštník a byla přesvědčená o tom, že ji nikdo neuvidí, protože jí říkali, že je tenká jako niť. Jindy vlezla do psí boudy a tam usnula. Dlouho ji nikdo nemohl najit a až když pes začal vyštěkávat vztekle u svého obsazeného pelíšku, snažili se jí rodiče z malého otvoru boudy vytáhnout. A nakonec si při jedné hře na neviditelnou, vzala tatínkovo vytahané tričko a celá v něm zmizela. Její tatínek měl tehdy velký smysl pro humor. Ale hlavně měl k dispozici knihu kouzelných šprýmů a spoustu všelijakých formulek, které jen zřídkakdy stihnul sám neškodně vyzkoušet. Tehdy mu přišlo asi zábavné vykřiknout jednu z nich. Ale co čert nechtěl, uprostřed slova ho zašimralo v nose a on tak mohutně kýchnul, že formulka s kouzlem dostala úplně jiný význam. Malá Florentýnka, na pár vteřin zpod trička zmizela. Ale když se okamžik na to vrátila, uměla říkat Ř! To, co se jí dlouhé týdny nedařilo, najednou ovládala. Její maminka měla zprvu šok, když jí dítě před očima zmizelo, ale pak obrovskou radost, že konečně zvládla to nešťastné Ř. Nikdy neuvěřila, že to způsobilo to špatně vyslovené kouzelné slůvko, které tatínek neuchopitelně zkomolil. Ale pro jistotu tričko zamkla do truhlice a uložila do pokoje nepotřebných věcí. A právě to byl možná osudový omyl. Vytahané tričko leželo v klidu několik let a čekalo na své vysvobození z nečinnosti. Všetečná Florentýnka, vyslídila jednoho dne klíč od skladiště zapomenutých a nepotřebných, či dokonce nebezpečných věcí. Byl to od toho momentu její ráj. Kdykoliv měla chvilku, kdy ji rodiče pustili z dohledu, popadla klíč a vplížila se dovnitř jinak pečlivě uzamčeného pokoje. Tričko ji fascinovalo. Mělo totiž to nepovedené kouzlo stále v sobě. Vynalézavá Florentýna si na jeho moc velice rychle přišla. Pokaždé, když se jí něco nedařilo, hupla do tátova vytahaného trička a šup, vítězství bylo v jejich rukách. Nesmírně se těšila, že jednou, až půjde do velké školy kouzel, vezme si tričko s sebou. Ale maminka jí před odjezdem překontrolovala vše v kufru a s hrůzou triko uložila zpět, na místo bezpečné truhly. Co kdyby v něm její dcera nezmizela na chvilku, ale nadobro?! A tak se Florentýna musela všemu učit sama, bez pomoci vytahaného trička.

Ale to by nebyla teta Florentýna, kdyby nevytáhla tohle dávno zapomenuté tričko právě pro příležitost mého nástupu do školy. A aby do něho vložila něco svého, použila další kouzlo, které ve spojení s tím předešlým, vytvořilo něco nepředpokládaného. Kdo si tričko obléknul, sice už nezmizel, ale nikdy se nedalo očekávat, co se stane. Takové nevypočitatelné, vytahané tričko!

Problém byl v tom, že ten, kdo nastupoval do školy, měl dle tradice mít darovaný kouzelný předmět u sebe. Když jsem dorazila na hrad, do druhého dne mi vypadaly vlasy. Může za to snad to nešťastné tričko?!