Večerní symfonie

Na ten večer jsem se připravovala celý měsíc. Konečně uvidím Sen noci svatojánské! Režisér si vybral atraktivní prostředí v přírodě. Louka byla lemována lesem, kolem protékal potok a vše dokreslovaly výběžky skal. Židličky byly stylové. Vypadaly jako pařezy s kopečky mechu. V rohu pod stromem bylo malé podium pro hudebníky. Ti byli v kostýmech cvrčků, motýlů a víl. Už půl hodiny před představením si ladili své nástroje. Ale nebyla to klasická změť tónů a disharmonie, jako před klasickým symfonickým orchestrem. Ty bytůstky lesa si postupně přehrávaly jednotlivé pasáže a po jednom se přidávaly. Na začátku to trochu připomínalo ladění, ale v melodii ostatních, už hrajících nástrojů, to znělo jako nesmělé oťukávání. Každý nový nástroj měl svůj prostor, jakoby se...