Cihla

O příběh sepsaný v rámci Literárního semináře, se s vámi rozhodl podělit pan Nebelbrach Mechacha.

-*-

„Co to máš za cihlu!?“ rozesmála se Katka. „Neutrhne ti kabelku, když ji dáš dovnitř? To je strašné.“ „Však se říká, že nejblbější jdou na zedníka,“ přisadila si Marie. „Nechte ji,“ zastal se Lucky Martin, „ona za to nemůže.“ „To ne,“ pokračovala Marie, „jaká se narodila, taková je.“ „Kašli na ně,“ obrátil se soused na Lucku, které vstoupily do očí slzy. Vděčně na něj kývla, ale pak cítila, že nezadrží pláč, tak raději rychle utekla na záchod.

Nejraději by svůj mobil hodila do mísy. Byl to starý typ, obrovský, s velkou anténou. Táta jí ho dal k narozeninám. Koupil ho v bazaru. Na dražší neměl, protože… Protože, jak věděl Martin a Lucie mu byla vděčná, že to neřekl, táta hodně pil, a proto doma nikdy nebylo dost peněz. Určitě si musel dát o několik panáků méně, aby mohl dceři koupit aspoň tu cihlu.

Lucka byla často ve třídě terčem posměchu kvůli starému oblečení, brašně, peru. Teď přibyl i mobil. Doufala, že když konečně bude nějaký mít, zapadne do kolektivu. Byla strašně ráda, když si rozbalila dárek a našla ho. Dopadlo to nakonec jinak, než si představovala.

Domů přišla celá rozhozená. Otevřela dveře a uvědomila si, že nejsou zamčené. Asi na to zase zapomněl. Vešla do kuchyně, aby zkontrolovala, zda tam někde není něco k snědku, ale ke svému údivu v ní našla maminku. „Lucko,“ chytla se za hlavu a zavrtěla jí, „táta umřel. Vběhl prý pod auto.“ Měla suché oči a ve tváři udivený výraz. Jako by sama často neříkala, že špatně dopadne.

Další týdny prožívala Lucka ve snu, moc nevnímala okolí. Pak si zvykla. Smrt otce měla jednu výhodu: když se o ní dozvěděli spolužáci, přestali se jí posmívat. Martin, ten se neposmíval nikdy. Dokonce začal Lucii nosit do školy a ze školy tašku.

Uplynul rok. Lucka vytáhla svůj nový mobil. „Máš novou cihlu?“ zajímala se Katka. Pak jen vykulila oči. „To je smártfoun,“ informovala ji Lucka, „podívej, má i Internet.“ Všichni se k nim seběhli a prohlíželi si novinku, kterou znali jen z reklam v televizi. Doposud přehlížená, ba šikanovaná spolužačka se stala hvězdou dne.

Venku ji čekal Martin, ale tvářil se jinak než před týdnem, kdy se poprvé políbili. „Užila sis to?“ „Nebuď protivný. Já vím, ale… Užila jsem si s nimi tolik…“ „Takže si už s novým tátou rozumíš? Když má tu stavební firmu a může ti koupit smártfoun…“ „Snaží se. Je hodný. Není to táta, ale máma ho má ráda. Musíme spolu nějak vycházet.“ „Když mě se líbila cihla.“ „Neboj.“

Večer máma vstoupila do jejího pokoje a našla ji, jak píše sms na starém mobilu. Lucka rychle zakryla obrazovku, aby nebyla vidět slova: „Miluji tě.“ „Myslela jsem, že se ti nový mobil líbí.“ „Líbí, mami. Ale víš, stejně se mi po tátovi stýská.“ Pohlédly na sebe s porozuměním.