Poutník

Šel dál, kam ho nohy nesly. Další rok strávený na cestě se nezadržitelně blížil ke svému konci. A poutník věděl, že již příští rok nalezne svůj cíl. Nebo alespoň útočiště, kde by na čas strávil pár chvil odpočinku ve společnosti lidí. Jak ti mu scházeli… Ale ještě za nimi nemohl. Ne, dokud nenastane ten správný den. Cesta ho vedla kolem jezera. Měl pocit, jako by to místo bylo něčím zvláštní, ale nedokázal říct čím. Slunce už pomalu začínalo zapadat, když došel k staré vrbě. Usadil se k jejímu kmenu, opřel se a jen tak se kochal výhledem. Najednou měl pocit jako by na kopci viděl stát hrad. Překvapeně zamrkal, ale hrad byl ten tam. „Jsi už unavený, kamaráde,“ promluvil sám k sobě. „Potřebuješ se pořádně vyspat.“ Poutník zavřel oči a během chvíle upadl do...