Psaní pro Zpytlehněva Zďáblíkova

Věnuje Indris Elwinor…

Následující báseň věnuji Zpytlehněvovi, protože je skvělý a bez něj by náš hrad byl o mnoho chudší. Ve všech směrech. Krásné Vánoce a hodně galeonů Zpýťo.

*

Mamonář

Zpytlík je chlapec jako květ,

druhého takového nezná svět

Jinak řečeno, je unikát.

Každý by ho spatřil rád.

Studium ho příliš nebere,

na jiné věci on tu je.

Místo psaní úkolů,

prodá pomůcky na trhu.

Téměř nic nekupuje,

„vždyť on přece tak chudý je“.

Cokoli najde zpeněží.

Vždyť o to tu přece běží.

Ponožky si vůbec nemění,

z toho jeho odér pramení.

Jedno tričko stále nosí,

ostatní si drží nosy.

Však jeden zájem ještě má,

famfrpál hraje, výdrž má.

Na koštěti se prohání

a pálkou statečně rozhání.

V mamonářích stoupá výš,

brzy jej na vrcholu uzříš.

Copak bude dělat dál?

To možná neví ani on sám.