Krásný Nový Svět

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes.

*

Tento příběh se odehrává v dobách minulých, kdy svět patřil mužům. Svět byl rozdělený do zemí, kdy v každé vládl král a pod jeho mocí se na svých venkovských sídlech, hradech a zámcích, skláněla šlechta. Doba to byla temná, ale co čekat od roku 1642, navíc na podzim, kdy plískanice hrozily, že prorazí skrze špatně utěsněná okna a sfouknou veškeré svíčky ve svícnech, pokud v nich tedy nějaké byly. Mnohé hrady byly neobydlené, nebo jen z části, a v prázdných místnostech se proháněly myši a poletovali netopýři.

Podobně tomu bylo i na hradě zemana de Roquoi, jen s tím nepatrným rozdílem, že se celá rodina tísnila v kuchyni, osvícené mihotavým světlem krbu, a poslouchala pastora Bondoura, který připlul z Nového Světa a nyní o něm svým ovečkám vyprávěl.

Nový Svět byl zvláštní svět kdesi v dáli, kde nevládli králové, víno rostlo na stromech a děti domorodců si hrály se safíry velkými jako slepičí vejce. Abyste se tam dostali, bylo potřeba přeplout oceán a nepadnout přitom do rukou pirátů. Přičemž rozpoznat pirátskou loď nebylo snadné. Ne všechny se totiž plavily pod černou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty, některé se schovávaly pod vlajkou anglickou. Piráti samozřejmě nebyli jedinou hrozbou, naopak, tou největší hrozbou byl oceán sám. Respektive jeho kruté bouře, které rozvířily moře tak, že spolklo v mžiku loď i s cestujícími, o kterých poté již nikdy nikdo neslyšel. V lepším případě. V tom horším vyplavilo mrtvá těla moře a lidé v Novém Světě jen s nechutí pohřbívali ony nafouknuté mrtvoly, které tak připomínaly mýtické nemrtvé.

Kopa dětí koukala na pastora Bondoura s vytřeštěnýma očima a hltala každé jeho slovo. I dospělí jej poslouchali s nadšením a s představami o ráji v Novém Světě, kde nebyl král a kde nebylo nebezpečí v podobě katolických sedláků házejících kameny po jejich voze. Možná by stálo za to, vypravit se do Nového Světa. Tady je nic nečeká. Jen práce, bída a hlad. Zeman de Roquoi se podíval na děti. Bylo jich skutečně požehnaně, tři chlapci a pět děvčat. Naopak by to to bylo určitě lepší. Zeman se díval do ohně a bezděčně poslouchal pastora. I s děvčaty se dá vybudovat Nový Svět. Určitě jim tam bude lépe než zde, kde by sice dospěly, ale co s dcerou, když se nevdá, protože je bez věna? Lépe jim bude v Novém Světe, byť mu vidina vína na stromech přišla podivná a určitá podobně, jako ochutnávka kopečků zmrzliny malými zlatými lžičkami. Zeman se zachvěl při té vzpomínce. Odjedou do Nového Světa. Tady je nic nečeká. Jen tma, bída a hlad. A žalmy, ale k těm není potřeba znát noty, jen slova a melodii. A i ty si lze vzít s sebou na cestu.

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.