Příběh z kostek: Leila

Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Autor požádal o anonymní vydání. * Leila se posadila a přemýšlela nad událostmi posledních dnů. Od průplavu tou strašlivou soutěskou uběhl sotva týden, ale Leile se zdálo, že už je to celá věčnost. Nikdy se nedalo říct, že by byla zrovna křehkou dívkou, přesto jí její nové zkušenosti nedávaly spát. Přemýšlela o všem, co se stalo, a dokonce si říkala, že by byla raději týden bez vody někde na poušti, než další hodinu na téhle plachetnici. Čas jí plynul pomalu; krátila si ho tím, že sledovala písek v přesýpacích hodinách, jak se tiše a výmluvně sype dolů. Najednou se z paluby ozvaly nějaké rány a křik. Pro Leilu to nebyl žádný hlavolam. No jasně, pomyslela si, kapitánovi...

Autor : dne 03/07/2019 | 2020 Příběhy z kostek, Ze STOklas | 0 komentářů

Příběh z kostek: Svádění marnění

Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. „Mám ráda dobrodružství,“ řekla žena. „Já také. Proto jsem sestrojil toto,“ ukázal z okna na dvorek, kde stálo kolo s křídly a vrtulí. „Návod jsem našel v ježkovi v kleci.“ „Myslela jsem, že byl zničen.“ „To si Foglar vymyslel. Ale já jsem se dozvěděl, že Rychlé šípy plánek získaly. Koupil jsem ho od nich za bednu hroznového vína. Kolo jsem sestrojil, jak vidíte, a zažil jsem na něm již spoustu dobrodružství.“ Na chvíli se odmlčel a pak začal vyprávět. „Onehdy jsem si řekl, že se proletím nad Saharou. Bylo mi tam velké vedro, inu, poušť. Naštěstí se spustila bouře, lilo jako z konve. Přistál jsem u lesa a schoval jsem se pod stromy. Vtom jsem uslyšel zavytí. Byl to vlk....

Autor : dne 03/07/2019 | 2020 Příběhy z kostek, Ze STOklas | 0 komentářů

Příběh z kostek: Unášen bouří

Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek.  *   Najednou jsem se probudil na plachetnici, kterou unášela silná bouře. Viděl jsem, jak naše posádka pobíhá po celé palubě, stahuje plachty a přivazuje lana. Jen já jsem nehnutě hleděl na tu zkázu a nemohl se ani hnout. Tak rád bych vstal a pomohl ostatním, ale moje nohy mě neposlouchaly. Byl jsem v transu. Docházel nám čas  a bouře nabírala na síle. Moře bylo tak dravé a lačné po našich životech. Po chvíli se před námi objevil ostrov. Naše jediná šance! Když jsme připluli blíže ke břehu, což bylo těžké jako vysvobodit ježka z klece, zjistili jsme, že je obehnán korálovým útesem, což byla špatná zpráva. Naše loď do něj narazila a my šli ke dnu. Spadnul jsem do...

Autor : dne 03/06/2019 | 2020 Příběhy z kostek, Ze STOklas | 0 komentářů

Ľalia medzi tŕním – časť 5.

„Prepáčte, otec, za to, čo ste museli teraz vidieť, ale Bojislav má zase podrezaný jazyk a vlastne je už na odchode. Však, Bojislave.“ Bojislav sa postavil, uklonil sa Rodanovi a rozzúrený odišiel preč. „Hneď prvý deň doma a bitka.“ „Otec, kebyže sa ma nepokúsil Bojislav znásilniť a k tomu ma pourážal, tak by sa to nestalo.“ „To mení celú podstatu veci. Zajtra by ti tvoji bratia chceli pomôcť.“ „Pomôcť? A s čím?“ „To veru neviem. Tak dobrú noc.“ „Aj vám, otec. Poď, Eiriku, dnu.“ Eirik vošiel dnu, zatvoril dvere a povedal: „Robil to aj pred tým, ako sme ťa odviedli?“ „Nedal mi pokoj, ale o toto sa pokúsil prvý raz. Od vtedy, ako som odišla s vami, som čakala, že sa aspoň kus zmení, ale ostal rovnaký.“ „Vieš, taký ľudia ako on si môžu za to sami.“ „Veru tak. Mali...

Autor : dne 03/04/2019 | Ľalia medzi tŕnim | 0 komentářů

Jen jednou člověkem – 1. kapitola

Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. O dva měsíce dříve… Chodbou se rozléhaly rázné, ale pravidelné kroky. Netrvalo dlouho a za rohem na konci chodby se vynořila shrbená silueta středně vysokého muže s neupraveným strništěm. Byl...

Autor : dne 03/02/2019 | Jen jednou člověkem - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů