ŠKM – Špulka zlaté niti

Princezna Magdaléna se hrbila nad vyšíváním a hraběnka Couvierová ji co chvíli napomenula, ať sedí rovně či ať se nehrbí, že si zkřiví záda. Jenže co naplat, vyšívání nebyla zrovna její nejoblíbenější činnost. Vyžadovalo totiž soustředěnou pozornost na jemnou práci a venku krásně svítilo slunce a všechno Magdalénu táhlo ven.

Jenže tu byl královský protokol a ten říkal, že důstojná práce pro budoucí královnu není jízda na koni, ale spořádaná hodina vyšívání s vychovatelkou, která se nenechá umluvit ani na procházku do parku.

Princezna Magdaléna vyšívala zlatou nití malého ptáčka. Měl to být dárek, taková malá pozornost pro návštěvu, kterou očekávali za čtrnáct dní. Nějaká vážená honorace a kdo ví proč bylo najednou důležité, aby byla výšivka vlastnoručně zhotovená princeznou.

Princezna Magdaléna povzdychla, na chvilku odložila vyšívání a zadívala se zasněně z okna. Přemítala o tom, pro koho asi vytváří tuhle příšernou výšivku a jak by bylo skvělé, kdyby ji dělat nemusela. Nebo kdyby ji nemusela někomu cizímu darovat, co ten z toho bude mít?

Hraběnka Couvierová si nervózně poposedla na lehátku, jejímu bystrému pohledu neuniklo, že Magdaléna ustala v práci a ztratila se v myšlenkách. Magdalénu probralo zašustění jejích spodniček.

„Možná, možná bychom ti to, mé drahé dítě, měli přece jen říci,“ ozvala se znenadání hraběnka Couvierová. „Vyšíváš tu dárek pro svého budoucího manžela. Ten sňatek je domluvený již dlouhou dobu, ale mezi našimi zeměmi panovaly neshody a tak z něj málem sešlo. Ta návštěva, kterou očekáváme, jsou jeho rodiče a možná i mladý princ samotný. Mají v erbu zlatého vrabce.“

V Magdaléně pořádně hrklo, neměla na vdavky ani pomyšlení. Zlatý vrabec! No to tedy… To by majitele takového erbu chtěla vidět! Je to vůbec erbovní zvíře vhodné na královský erb?

Dny míjely a práce na výšivce úspěšně pokračovaly, ač Magdaléna kladla větší odpor k vyšívání i k vdavkám než předtím. Hraběnka Couvierová ji uplácela čokoládou a zmrzlinou. Mlsání, to bylo její slabostí, a názor, že krásná výšivka bez trochy té vzpruhy a inspirace nalezené v čokoládě není úplná, se Couvierové podařilo mladičké Magdaléně podsunout tak pěkně, že si později ruční práce docela oblíbila.

Výšivka byla nakonec hotova a předána.

Tajemný cizinec, pro kterého byla určena, si brzy získal srdce té, která pro něj výšivku udělala. A ona si na památku schovala špulku nitě, kterou zlatého vrabce vyšívala, aby jí připomínala ten okamžik, kdy mu své dílo předávala a spatřila obdivný úžas v jeho očích, když mu řekla, že je to její vlastní práce…

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.