ŠKM – Modrý oblázek

Královna Magdaléna seděla zasněná nad otevřenou šperkovnicí, kterou jí kdysi v útlém dětském věku věnovala její maminka. Hlavou se jí točily nejdůležitější okamžiky jejího života při pohledu na šperky a cennosti. Královnin zrak spočinul první na prstýnku, v němž byl zasazen nádherný rubín, tento prstýnek královně Magdaléně kdysi věnoval její otec k dovršení desátých narozenin. Ne že by do té doby měla málo šperků, jako princezna dostávala neustále nějaké třpytivé dárečky, toto byl ovšem jeden z těch výjimečnějších prstýnků, který opečovávala jako oko v hlavě.

Ovšem královnin největší klenot šperkovnice byl nádherný modrý oblázek, který na slunečním světle měnil barvu na světle růžovou. Nebyl to jen tak obyčejný kamínek, alespoň královna si to myslela. Od dětských let, kdy jej našla v malém jezírku, už uplynula spousta let, a přesto i dnes královna věřila v jeho magickou moc. Možná to může někomu přijít fádní, že v královské šperkovnici můžete najít něco tak obyčejného, ale je to pouze o úhlu pohledu, protože královně Magdaléně tento oblázek přišel naopak jako ta nejdůležitější a nejcennější věc, kterou vlastnila. Královna se totiž domnívala, že oblázek jí seslala sama dešťová víla pro štěstí.

Královna to před očima viděla, jako by se to stalo právě včera. Procházela se po zámecké zahradě, kde bylo zbudované nové jezírko. Jenže do jezírka se žádným způsobem nedařila napustit několik dnů voda, a že mnoho sluhů a architektů vymýšlelo nejrůznější nápady, jak jezírko napustit. Jednou si sám král, otec princezny Magdalény, zavolal na pomoc starou, ale moudrou kořenářku. Ta jezírko vystlala bylinkami a pronesla jakousi kouzelnou formulku, té však princezna úplně nerozuměla, přišlo jí totiž, že modlitba, kterou kořenářka pronesla, nebyla v rodném jazyce. Příští ráno, když princezna Magdaléna vykoukla z okna své ložnice, uviděla něco naprosto neuvěřitelného. Oblékla se tedy do županu a běžela ke králi a královně, které vzbudila, aby jim tu úžasnou novinku sdělila.

Když se toho odpoledne poprvé procházela okolo napuštěného jezírka, stalo se něco zvláštního. Princezna se nakláněla až moc nebezpečně nad jezírkem a spadla do nitra jezera. Dodnes by vsadila celé své jmění, že to nebyla úplně tak náhoda, ale že ji něco chytlo a stáhlo do jezírka. Měla sice zastřený zrak zčeřenou vodou, ale byla přesvědčena, že jí jakási bytost, která začala obývat čerstvě napuštěné jezírko, vtiskla do dlaně onen magický oblázek. Seběhlo se to prakticky ve vteřině, než mohla jakkoli zareagovat, služky ji z jezírka vytáhly. Když otevřela svou malou dlaň, opravdu tam ten oblázek byl, takže se jí to nezdálo. Od té doby oblázek královna Magdalena střeží jako oko v hlavě.

Nikdo neví, zda to byla královnina autosugesce, či opravdu tento kamínek přinášel štěstí, ale před královnou Magdalénou nebylo dobré zpochybňovat jeho kouzelnou moc. Sice vám nebyla sťata hlava, ale dva dny doplňování uhlí do kamen naprosto stačilo k tomu, aby vás už více nenapadlo zpochybňovat to, co královna tvrdí. Královně prý vyléčil neplodnost, odehnal z království mor a přinesl blahobyt, pohodu a mír.

Královna Magdaléna se svým mužem zkoušeli počít miminko dlouhé měsíce. Bohužel se nedařilo a to bylo pozváno do království mnoho mastičkářů, kořenářů a porodních bab, aby se podělili o své moudré rady a elixíry početí. Bohužel, nic nefungovalo. Až jednoho dne královnu napadlo vytáhnout ze své šperkovnice kouzelný oblázek, kterým si každou noc před spaním hladila bříško. Netrvalo to ani pár dní a početí se zázrakem povedlo, a tak moc vyléčení přisoudila oblázku.

Na královnině tváři se objeví několik slz štěstí nad vzpomínáním nad všemi těmi krásnými vzpomínkami, nad tím oblázkem. Královna se na oblázek přestane jen dívat. Vezme jej do ruky a dojde až k oknu, kde oblázek osvítí sluneční paprsky a oblázek se zbarví dorůžova.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.