ŠKM – Polovina mušle

První předmět, který si představíme, je v královnině šperkovnici již velice dlouho. Celých sedmdesát let. Vždy v určitý čas v roce si na něj královna Magdaléna vzpomene, vezme si ho do rukou a…

Už jako malá, tehdy ještě princezna, jezdila každé léto na návštěvu sousedních království, se kterými mělo to její spojenectví. To léto před sedmdesáti lety měla její maminka, královna, plán, jak svou malinkou holčičku pomalu připravovat na vládnutí, a dávala jí lekce samostatnosti. Do té doby jezdila královna vždy se svou dcerou na prázdniny, ale letos ji vyslala na celý měsíc úplně samotnou. Její vzdálený příbuzný, který vládl v tu dobu Portugalsku a Algarve, byl o téměř 11 let starší než v tu dobu Magdaléna. Ač byl ve svém manželství s Marií Annou šťastný, při příjezdu se do půvabné princezničky okamžitě zamiloval.

Král Jan V. Portugalský byl sebevědomý, inteligentní, pohledný a charismatický vůdce své bohaté země. Magdaléna se nechala králem okouzlit hned první večer, kdy byla na její počest přichystána pompézní večeře. Jan celý večer okázale a přede všemi vychvaloval vzájemné spojenectví a prorokoval mladé princezně zářnou budoucnost a úspěch její země! A mimo jiné spolu také protancovali většinu večera.

V následujících dnech a týdnech spolu trávili hodně času. Při jednom na první pohled nevinném výletě k přímořskému majáku se udála ta chvíle.

Den začal jako každý jiný. Princezna byla zvyklá se před snídaní vždy vykoupat ve studené vodě. Její přísný, ale spravedlivý a čestný otec se samozřejmě snažil vychovat zdravou, silnou a statečnou budoucí královnu, ale hlavně v první řadě pravou ženu. Magdalénino dětství tak bylo v mnohém odlišnější, než jaké měli ostatní dědicové trůnu v těch časech.

Po vykoupání následovala rozcvička a bezmasá snídaně plná ovoce a zeleniny. Král velice rád snídával s touto mladičkou následnicí trůnu a v duchu, ač z celého srdce miloval svou ženu, si představoval, jaké by to bylo s touto mladou ženou.

Po snídani se rozhodl ukázat princezně část svého království a domluvili se, že pojedou na koních na výlet k moři. Počasí těm dvěma přálo, na obloze ani mráček a vítr jen slabě vanul směrem od moře.

Po hodině jízdy, při které ukazoval a popisovat krásy své země, přijeli k menšímu, ale o to krásnějšímu majáku. Stál na malé skalce obklopené širokou písečnou pláží, která se táhla až za horizont na obou stranách. Takhle si Magdaléna zapamatovala první pohled na moře. Nekonečně modrá hladina se táhla kam až oko dohlédlo. Na ten pohled nikdy nezapomněla. Nezapomněla ani na první pohlazení po ruce, když seděli ve stínu majáku. Nezapomněla ani na první polibek, který následoval hned potom.

Vyprávěl, jak tu shodou okolností byl poprvé také ve svých patnácti letech a při procházce v příboji mu moře k nohám vyplavilo něco, co nikdy předtím neviděl. Nechtěl o to přijít a tak se rozhodl, že svůj neznámý poklad skryje zde a bude se jím kochat pokaždé, když bude příležitostně poblíž. Ona příležitost nastala až s jejím příjezdem a nechá to nyní vykopat ji.

Místo bylo označeno vylomeným kusem skály na východní straně majáku, kam se voda nikdy nedostane. Po chvilce kopání narazila na červený kousek hadru, v kterém to bylo řádně zabaleno.

Po rozbalení se před ní leskla ta nejkrásnější mušle, krásnější už nikdy víckrát neviděla. Když si ji chtěla trochu víc prohlédnout a prozkoumat, tak se bohužel rozpadla na dvě půlky. Chtěla si tedy jednu půlku nechat a druhou dát jemu, ale na královo přání si nechala obě.

Po odjezdu se už s králem nikdy znovu nesetkali. Znovu se setkali až na králově pohřbu 10. srpna 1750. Druhý den se královna vrátila k onomu majáku a tu půlku mu přece jen vrátila. Zakopala ji na tom samém místě, jako ji před lety našla. A tu svou půlku bude mít vždy ve své šperkovnici a každý rok, 31. července, na den králova úmrtí…