ŠKM – Knoflíček

Byl slunečný den, asi okolo poledne, když stála patnáctiletá, mladičká princezna před kočárem a loučila se. Po tvářích jí stékaly slzy, nebylo to však ze žalu, princezna Magdaléna byla zkrátka citlivější, než si umíte představit. Kočár se dal do pohybu, a ona s povzdechem sledovala, jak její velitel stráží mizí v dáli. Byl to její blízký přítel, Matthew Layers, který odjel vyjednávat se sousedním králem.

Povzdechla si a usmála se na svoji komornou Lisabeth. „Půjdeme?“

„Jistě, Vaše Veličenstvo,“ usmála se na ni Lisabeth. Měla ji tak ráda, znala ji už rok a z ustrašené komorné se stala důvěrná přítelkyně.

Magdaléna nebyla z těch, kteří jen monotónně procházeli okolo královských zahrad a bavili se o počasí a o krizi (což byla v této době oblíbená témata). Milovala se zahledět a najít nějakou drobnost nebo něco, čeho si všimnete až po dlouhém zamyšlení. A právě teď se zastavila a zvídavě se zahleděla na mohutný platan, který stál jen kousek od ní.

„Vaše Veličenstvo,“ osmělila se Lisabeth. „Měly, měly bychom asi pokračovat…“

Magdaléna ji ale ignorovala. Zrovna teď to zahlédla, a teď zas!

„No tak, Lisí…“ zkoumavě se zahleděla na strom. „Copak to nevidíš? Ten strom vypadá jako obr, co v náručí svírá košík plný jablek!“

„Ale, Vaše Veličenstvo…“

Magdaléna už Lisabeth neposlouchala. Byla sice její přítelkyně, pokud se ale jednalo o královské povinnosti, byla nemožná.

Nadzvedla si svoji bohatě zdobenou sukni a odkráčela směrem ke stromu. Lisabeth si povzdechla, ale následovala ji, přece jen to bylo její povinností. Obě dívky tedy přišly k vysokému platanu. Chvíli trvalo, než si toho všimla i Lisabeth, ale princezně Magdaléně nikdy nic neuniklo. Už od začátku si všimla, že asi tak ve výšce tří metrů je v platanu malá dutina a v ní…  něco v ní bylo.

„Lis, rychle, nahoru!“ zavelela Magdaléna a ve svých krásných nedělních šatech se začala drápat na strom.

„Neušpiňte se, Vaše Výsosti! Je to hrozná výška, pojďte, prosím, zpátky!“

Magdaléna zavrtěla hlavou, šlápla na první větev, která jí přišla pod nohu, a ledabyle sáhla do dutiny. Chvilku trvalo, než něco nahmatala, ale potom se její ruka nenápadně přiblížila k malému svitku pergamenu. Cítila jej na špičkách prstů a s nadějí, že něco opravdu má, se natáhla ještě víc a posunula se trošku více doprava…

Tohle Magdaléně uniklo. A než jí to stačila povědět Lisabeth, uklouzla po kluzkém dřevu, větev se pod ní zlomila a Magdaléna dopadla na zem.

***

„Sakra,“ zaklela, když se probudila.

Ležela ve svém pokoji a nad ní se skláněl mladý doktor. Byl celkem pohledný, než si to ale Magdaléna stihla uvědomit, zabolelo ji cosi na ruce. Měla ji obvázanou a rána palčivě bolela.

„Máte to jen maličko odřené, princezno. Brzy se vám ranka zahojí, ale zřejmě vám zůstane malá jizvička.“

„Jizva mi nevadí,“ usmála se Magdaléna.

„Tak já již nebudu rušit, Vaše Výsosti,“ usmál se doktor.

„Ne, ne, počkejte!“

Doktor se ohlédl a usmál. „Potřebujete ještě něco?“

„Ano, mohl, mohl byste mi podat mé včerejší šaty?“

Doktor znejistěl a otevřel velikou skříň plnou rób. Chvíli mu trvalo, než našel ty správné šaty, ale nakonec je držel ve svých rukou a položil je na Magdaléninu postel.

Magdaléna nedočkavě pergamen rozbalila a na její peřinu vypadl malý, malinký knoflík. To ale nebyl první dojem, pergamen totiž nebyl jen nějaký hloupý papír, byl to vzkaz.

Zdravím Tě, milý nálezče!
Tuším, že tvé bystré oko zahlédlo tento malý vzkaz, nebo Tě jen Tvá zvědavost nenechala spát, a musel ses do duté škvíry podívat. Věř nebo ne, i já jsem neodolal a napsal budoucímu nálezci tento vzkaz. Malý knoflíček, přiložený k tomuto dopisu, si vezmi jako trofej, že ses dostal tam, kam jsi chtěl. Schovej si jej na tajné místo a vždy, když na něj pohlédneš, připomeň si, že jsi bystrý a zvídavý a takový budeš po celý svůj život.
Tvůj Pisatel.

Magdaléna se usmála a v rukou si promnula svoji odměnu, svůj malý knoflíček. Kdopak asi byl pisatel? Byl mladý? Starý? Nebo tam byl knoflíček celý její život? Kdo ví, možná ano, možná ne.

Svůj knoflíček si Magdaléna uložila do své pokladnice, a za nedlouho vložila do dutiny ve starém platanu vzkaz pro budoucího nálezce i ona. Možná je tam dodnes.

---

Autorkou ilustrace je Loralei Silwerin, graficky upravila redakce čítárny.
Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.