Archives | SubSalix

Kapka

Utápět se v temnotě Pomalu se probouzet Cítit prázdno v prázdnotě Myšlenky hned propouštět Lhát si o rozjasněných síních A v srdci cítit chladný led Otázku hledat v otevřených skříních Pak vymýšlet si odpověď Svůj život držet na provázku Když osud kostky hraje Prohraješ-li tuhle sázku Tvé tělo brzy skaje Jak slza osamělé dívky Když hloubku tachometrem měří Už nedoufáš v lepší zítřky Tvé tělo vodu čeří

Autor : Lucia Morígan Swallow dne 03/19/2018 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Zakliaty jednorožec

Temným lesom beží krásne stvorenie, ktoré naháňa muž s lukom v rukách. Brodí sa za ním cez všetky snežné záveje. Po ničom netúži, len vidieť ho trpieť v mukách. Zrazu šíp z luku vystrelí, kým jednorožec uteká v popredí. Krásny tvor náhle padá k zemi, pri tom sa lesom ozývajú jeho náreky. Lovec pomaly kráča ďalej, po krvavej stope malej. Kvapky krvi sa na snehu pekne lesknú, k ranenej zveri ho krásne nesú. Odkryje kere a zbadá ho. Zranený klesá k lesnému potoku. Otočí hlavu a vidí, ako sa lovec blíži v pomalom kroku. Stíhací, z očí do očí na seba hľadia. V očiach tvora prosebné slzy sa vryli, už nemá na útek vôbec žiadne sily. Lovec zaváha a v zápätí bodne. Jednorožčia krv je jeho dielom preliata. Už je na odchode, no musí sa obzrieť. Nad mŕtvym telom je žiara...