Halloweenské horůrky – Mia Whitebear

Před chvílí procitla ze sna. Něco nebylo v pořádku. V pokoji někdo byl. Nepatrně otočila hlavu. U otevřeného okna zahlédla postavu. Zamrkala, jestli se jí to nezdá. Ne! Opravdu tam někdo byl. Bylo to však zvláštní. Postava – nebo spíš bytost, se téměř nelišila od bělostné záclony, s kterou si pohrával noční větřík. Byl to jen obrys mužské postavy. Jakoby zahalený v mlze.

Přízrak se pohnul směrem k ní a ona ucítila chlad. I přes teplo v pokoji jí na holých pažích naskočila husí kůže. Zprudka se posadila. Už nevydržela ležet. Cítila se tak zranitelná. Srdce jí zběsile naráželo do prsou. Adrenalin pulsoval krevním oběhem.

Už byl u ní. Chtěla vykřiknout. Hlasivky ji však odmítly poslechnout. Ten děsivý přízrak natáhl pahýl ruky. Uškrtí mě, proletělo jí hlavou. Ještě než upadla do blaženého bezvědomí, zaslechla ledové zvolání: Jestli je ti život milý, odejdi z domu před osmou.

*

Probudila se. Ležela na zemi. Přikrývka se jí z postele svezla k nohám. Venku zpívali ptáci a do pokoje proudilo ranní slunce.

Malátně vstala a jen ztěžka si vybavovala podrobnosti z minulé noci. Byl to sen? Přistoupila k zrcadlu. Upřeně se zadívala na svůj krk. Nic. Žádná stopa po násilí.

Mimovolně spočinula pohledem na hodinách.

7:43

Pocítila zvláštní mrazení. V tom pokoji, který si včera pronajala, se najednou cítila nesvá. Rychle se převlékla. Pobrala do tašky své svršky. Naposledy se zadívala k oknu. Nejspíš měla špatný sen, ale i tak radši půjde.

Dole v recepci zaplatila a ani se nezdržovala rozloučením s dívkou za pultem. Neodbytně ji to táhlo k východu. Ušla několik desítek metrů od penzionu, když se ozval výbuch. Nárazová vlna ji odhodila na zaparkované auto. V rameni ucítila prudkou bolest. Nevnímala ji. Nevěřícně hleděla na místo, kde ještě před chvíli pobývala. V oblaku dýmu jasně rozeznávala, že z domu zbyla jen kostra.