Halloweenské horůrky – Hetty Londsová

Strašidelný vlak

Bylo šero a já šla ze školy na vlak domů. Vlastně běžela, protože jsem se zdržela. Na novou školu chodím už týden. I když musím dojíždět ještě půlhoďku vlakem domů, myslím, že je to zde průměrné.

Nejradši bych ale zase šla do své staré školy.

V nové škole se mi nelíbí, zvláště spolužáci, kteří mě často šikanují.

Už se stmívá a lampy se začínají rozsvěcet.

Najednou za sebou slyším něčí dech. Neohlížím se a co nejrychleji běžím k nádraží. Párkrát zahnu, ale ulice nepoznávám. Nikdy jsem je neviděla. Kde to jsem? Na hodinkách mi zapípá čas 18:00. Vlak už je pryč.

Chci zavolat mamce, ale není zde signál. Vracím se stejnou cestou, jakou jsem přišla, ale zase jsem v jiné uličce. V této ani nesvítí lampy a je zde šero. Je to řada cihlových domů. Jsou obrostlé mechem a vypadá to, že se každou chvíli zbortí.

U jednoho Vchodu do domu někdo stojí.

Jdu k němu blíže a ptám se, kde je nádraží. Stará paní mi řekla, že mám jít zpět a zahnout doprava. Jdu tedy zpět a zahýbám doprava. Je tam hřbitov, ohlížím se zpět za tou starou paní a volám na ni. Ale všude je ticho.

Rozhlížím se kolem. Je tady hřbitov. Dostávám strach a znova se vracím, ale ta ulice se starou paní je pryč. Zase Jsem se ztratila!

Najednou jsem před sebou uviděla cosi modrého, malého a průhledného. Létalo to přede mnou a já po tom chňapla. Zmizelo to a ukázalo se to zas o kousek přede mnou. Aniž bych si něco uvědomila, popošla jsem za tím, a znova. Takhle jsem tu modrou malou potvůrku nějakou dobu honila. Najednou PUF! a byla jsem na nádraží, kde stál můj vlak a kde také visely hodiny s přesným časem. Když jsem je uviděla, lekla jsem se.

Došlo mi totiž, že dnes bylo 18:00 hodin dvakrát…