Smrt ve snu

Mystery s lehce strašidelným nádechem. Sen se stal realitou. Nejhorší noční můra, jakou mohla mít, se naplnila. Přízrak ze snu obživl.

Uprostřed noci se s křikem probudila. Zdál se jí sen – k její posteli se potichu připlížila postava, jíž neviděla do obličeje. Už jen to samo o sobě by se dalo považovat za velmi nepříjemný sen. Ta postava ji však začala štíhlými, dlouhými a velice silnými prsty škrtit. Nemohla dýchat. Myslela si, že je konec, že se udusí. Že ji zabije onen neznámý a ona už nikdy neuvidí svou rodinu nebo přátele.

Zrovna ve chvíli, kdy už jí docházel i poslední doušek vzduchu, který v plicích měla, spatřila obličej osoby, která jí měla připravit jistou smrt. Z čista jasna, netušila proč, najednou černý obrys hlavy nahradila tvář. Hluboce zjizvená tvář, v níž místo jednoho oka zel prázdný oční důlek. Jedna polovina pootevřených úst byla spadená níž. V jeho zbývajícím oku i na tom něčem, co by se při dobré vůli dalo nazývat rty, bychom spatřili kruté potěšení z toho, že se k jeho oběti pomalu plíží smrt. Ten však mladá žena nespatřila. Vzbudila se těsně poté, co jí onen tajemný muž odhalil svůj hrůzný vzhled.

Tento pohled byl odporný. Danielle se sice okamžitě zhluboka nadechla a pomalu dostávala svůj tep do normálních hodnot, avšak vzápětí si uvědomila, že svíravý pocit na hrdle ji zcela neopustil. Opatrně si přiložila roztřesené prsty ke krku a sykla bolestí. Začala tušit, že se něco děje, přesto se sama sebe snažila přesvědčit o tom, že pořád spí, tohle všechno se jí jenom zdá a ona se z toho brzo probudí. Pořádně se štípla do tváře, ale nevzbudila se do krásného slunečného rána. Pořád vyděšeně a zcela potmě seděla na své posteli a propocené pyžamo se jí nepříjemně lepilo na tělo.

Rozsvítila lampičku, která stála na nočním stolku, a po chvilce, když si její oči zvykly na nastalé pološero, se podívala na budík. Ukazoval tři hodiny v noci. Přesto, že byla sobota, věděla, že dnes už spát nepůjde. Bála se. Pomalu vstala a vydala se k vypínači, aby rozsvítila.

Když si její zrak přivykl novým světelným podmínkám, přešla ke kosmetickému stolku. Kromě nevyspalého a zničeného vzhledu, který čekala, upoutalo ji ještě něco. Něco, o čem tušila, že to uvidí, ale doufala, že se mýlí.

Nepodařilo se jí potlačit vyděšené zalapání po dechu, když na svém krku spatřila otlaky.

***

Přesto, že nikam nešla a doma rozhodně nebyla taková zima, celý den měla na sobě svetr s rolákem. Věděla sice, že děsivé připomínky oné noční můry tak nezmizí, alespoň je však nemusela mít na očích, kdykoli se na sebe podívala. Celý den se ale nemohla zbavit velice nepříjemného a poněkud paranoidního pocitu, že ji někdo sleduje. Vždyť byt obývala jen ona! Přesto se jí často nepovedlo potlačit nutkání se za sebe ohlédnout. Ale ať byl slídivý pocit jakkoli silný, nikdy nikoho a nic nespatřila. Zdálo se, že je vše v nejlepším pořádku. Zdání ovšem někdy až děsivě klame.

Když se večer převlékala do pyžama, nevědomky se podlitin, jež hyzdily její krk, dotkla. Vyjekla bolestí. Ony značky nejen že už hrály všemi možnými barvami, ale především byly bolestivé. V tu chvíli se opět začala bát byť i jen zavřít oči.

Přesto však zalezla do postele a peřinu si, jako malé dítě, které se bojí bubáka pod vlastní postelí, přitáhla až k bradě. Sotva semkla víčka, začala odplouvat do říše snů. Nic však nemělo být tak klidné, jak se mohlo zdát.

Sotva její vědomí ustoupilo, podvědomí opět přivolalo onoho muže. Neslyšen se zjevil u Daniellina lůžka, tentokrát však s odhalenou tváří. Dívka chtěla vyjeknout hrůzou, ale křik jí uvízl v hrdle, když jí netvor přiložil na krk své studené ruce s několika chybějícími prsty. Zprvu nebyl jeho stisk příliš pevný, užíval si bezmoc své oběti, její vědomí, že zemře. Po chvíli však začal její útlý krček svírat pevněji, jeho dlouhé prsty byly jako úponky nějaké kouzelné byliny, která se Danielle snaží zabít.

Když jí téměř došel kyslík v plicích, těsně předtím, než z ní začal vyprchávat život, probudila se. Muž však nezmizel. Dál s krutým šklebem na bezretých ústech svíral hrdlo mladé ženy. Ta svého budoucího vraha, přesto, že se jí příčilo se onoho znetvořeného těla dotknout byť jen jedním prstem, z posledních sil praštila do obličeje. Jím to však ani nehnulo, pouze se krutě rozchechtal. Byl to smích neradostný, smích způsobený pobavením nad její bláhovostí, smích ukazující na krutou radost z vraždy.

Žena naposled bezmocně zalapala po dechu a pak muži ochabla v náručí. Když pustil její hrdlo, svezla se bezvládně k zemi. On se na ni pouze opovržlivě podíval, otočil se a odešel. Byla další z mnoha jeho obětí. Stejně jako desítky žen před ní byla mrtvá.