Lord Kostlivec

Byl jednou jeden Lord Kostlivec, kterého se všichni báli. Neměl rád zlé lidi, kteří ho častovali špatnými jmény. Byl hodný kostlivec, který chtěl pomáhat lidem.

Jednou se šel podívat, kde by mohl pomoct, když tu uviděl jednu matku se synem na ulici. Rychle tam běžel a zeptal se: „Nepotřebujete pomoct?“

Matka s dítětem se ulekla a začala utíkat, protože se ho bála. Lord Kostlivec byl zklamaný a chtěl s tím něco udělat. Řekl si: „Použiji nějaké kouzlo, abych se proměnil v obyčejného kouzelníka.“ Tak se také stalo. Vyvolal kouzlo a ve vzduchu se začaly tvořit malinké barevné hvězdičky, které na něj začaly padat, a Lord Kostlivec se přeměnil na člověka. Byl to silný, pohledný muž s pláštěm, který mu sahal až k patám.

Šel se projít do lesa, jestli tam není nějaký chudák, který potřebuje pomoci. Vešel do lesa a začal vykřikovat: „Haló! Je tu někdo?“ Po lese se ozýval jeho hlas, ale žádná odpověď. „Zkusím to jinde,“ řekl si. Smutně kráčel pryč, ale nebylo to jako vždy. Něco slyšel… Otočil se a za ním stála obrovská mohutná postava, která promluvila tajemným melodickým hlasem: „Ty jsi ten, koho se všichni bojí?“

„Ano, to jsem já,“ odpověděl Lord Kostlivec. Uvědomil si, že je převlečen za člověka, a tak si pro sebe zamumlal, jak to ten druhý může vědět. „Kdo jste?“ zeptal se slušně.

Shora se ozvalo: „Jsem stvořením tvé mysli.“

Lord Kostlivec pochyboval, jestli je to pravda, a chtěl se ujistit takovou kontrolní otázkou. Zvolal tedy vzhůru: „Abych si byl jistý a neřekl ti něco, co nechci, tak tady je kontrolní otázka pro tebe… Jaká je má…“

Nestačil to doříct a seshora se ozvalo: „Bílá.“

Lord Kostlivec si tedy byl jistý tím, že je to doopravdy výplod jeho fantazie. Řekl mu, aby šel s ním a pomohl mu najít nějaký způsob, jak by mohl být smrtelníkem, a něco, aby se ho nikdo nebál a aby ho lidé měli rádi. To, po čem vždy toužil. Výplod fantazie přikývl, že mu s tím pomůže. Výplod fantazie se zeptal, jak mu bude jeho Lord říkat.

Lord odpověděl: „Ano, to je velice dobrá otázka! Budu ti říkat…“

Výplod fantazie řekl: „Ano, to jméno se ti podařilo! Jack je doopravdy pěkné jméno!“

Lord se zasmál a zeptal se Jacka, kam půjdou. Jack mu řekl, že půjdou za čarodějnicí, která by mu snad pomohla, ale jestli mu nepomůže, tak ho nikdy nezbaví jeho kletby. Lord si řekl, že to musí zkusit, protože kdyby to nezkusil, tak by žil jako dosud. Když to zvládl už 975 let, tak mu to bylo už vlastně všechno jedno.

Až tam jednou, asi tak za 3 roky, došli, tak si Lord řekl: „Ano, Jacku, už je to tady.“ Smutně se koukl na obrovskou barabiznu a zaťukal na dveře.
Dveře se pomalu otevřely a za nimi se ozvalo: „Mish, my tu máme návštěvu? Jdi je přivítat!“

Lord se bál, co se bude dít, ale před jeho očima se objevila jen černá mourovatá kočka. Lekl se, ale potom se uklidnil, protože to byla jen kočka. Ale co se nestalo. Kočka promluvila a řekla: „Mňau! Pojďte za mnou! Co potřemňaujete?“

Nejdříve jí nerozuměl, ale potom si to přeříkal a s křikem odpověděl: „Chtěl bych se stát smrtelným kouzelníkem!“

Kočka odvětila: „Nemňusíš řvát! Já mňám lepší uši než ty! Mňau! No tak to ti mňeuvím, jestli ti má paní pomňůže… Musel bys jí němňaouco dát.“

Lord si to zase přeříkal a odpověděl: „A co si myslíš, že bych jí tak asi měl dát?!“

Kočka řekla: „Mňěvím! Ale mňebude to jen tak!“
Lord si říkal, jestli má do toho jít, dospěl k odpovědi. Jde do toho. Došli k čarodějnici. Čarodějnice si Lorda pečlivě prohlížela.

„Hmm… Copak tě ke mně přivádí, milášku? Ehm?“ olizovala se. „My se najíme, to budou hodečky! Milášku! Ty nám budeš chutnat!“ šeptala si pro sebe.

Lord řekl: „Chtěl bych, abyste mě proměnila na smrtelného kouzelníka.“

Čarodějnice se tomu podivila a zeptala se: „A kdo teda jste?“ Potichu si šeptala k sobě: „Nebude nám chutnat, milášek… Nebude. My chceme jíst! Miláškuu!“
Lord si sundal plášť, změnil se zpět na kostlivce a řekl: „Ano, kostlivec.“
Čarodějnice se rozhodla mu pomoct. Připravila mu jakýsi lektvar a pravila: „Tak, tady je elixír. Ale musíš počkat, až ti bude 100 let! Na tvé narozeniny, tedy dne 6. 7. musíš elixír vypít.“
Poděkovali a odešli.

Až mu bylo přesně 100 let a byl den 6. 7., vypil Lord Kostlivec elixír. Jakmile ho vypil, proměnil se v člověka. Ale co se nestalo! Jeho věrný Jack ho hodil do propasti. Předtím, než Lord spadl, uviděl Jackův zkažený výraz. A slyšel, jak šeptá: „Na shledanou!“
Poté Lord umřel. Ale Jack žil už navždy…