Jaro

Pod pojmem jaro si můžeme představit začínající kvetoucí kvítí, rozseté sněženky, sluníčko vykukující zpoza mraků a to, že se pomalu začíná oteplovat. Ovšem je tomu spíš tak, že jediné, čeho se na jaře dočkáme, je střídání bláta se sněhem. Protože jak sníh roztaje, je z něj bláto. Bláto pak pomalu usychá a co se nestane – začne znova sněžit, a tak dokola. Do toho je ještě zima jako blázen, takže zimní bundy neopustíme. Člověk by si myslel, že se nám snad příroda mstí za to, jak se chováme my k ní, a tak nás nechá brodit se v blátě. Vítej, jaro.

Autor : dne 04/15/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Simirajský bojovník – 18. kapitola

Hlavní tábor Měl být tři dny cesty na východ podél moře. Skupina se držela od vody dále, aby ji neviděla případná projíždějící loď. Mohl za to spíš jejich špatný pocit, ale opatrnosti není nikdy dost. Večer, když už byla tma, museli zastavit, nemohli vědět, jestli by je někdo nezpozoroval. To by byl jejich konec. Až do téhle chvíle riskovali dost. Zajeli dál do pouště a rozdělali tábor. Stany rozestavěli okolo ohně, aby alespoň trochu ztlumily světlo. Rozestavěli hlídky. Když už se vše zdálo být tak jak má, Nate si došel za Brixem. Celý den ho na jazyku pálila jediná otázka. „Proč jsi hodil mezi ty děti dýku?! Zbláznil ses? Zapomněl jsi snad, co je první a hlavní pravidlo Simirajů?!“ „Oni nejsou nevinní! A teď mě nech! Rozumíš?!“ řekl tím...

Autor : dne 04/13/2015 | Simirajský bojovník | 0 komentářů

Tréningový den

Stačí nazout boty a vyletět z baráku. Už stokrát jsem si to říkala. Zítra začnu běhat, od zítra nejím laciné sladkosti. Zítra začínám jíst zdravě. Měla jsem tak slabou vůli něco dodržet. Nebavilo mě to. Sotva jsem si nazula boty, už mě zase chytla antichuť. Ale přeci jsem se jednou přemohla a vyšla z baráku před svítáním. Nejdřív jsem se dobrý dva kiláky prošla na oblíbené místo. Nastavila jsem si na hodinkách stopky a začla joggovat. Pomalu a uvolněně, nic mě nežene. Není kam spěchat. Venku bylo překvapivě příjemné teplo na to, kolik bylo hodin. Po dalších dvou kilometrech jsem začala stoupat do kopce. Jelikož jsem stále udržovala daný tep a rychlost, neměla jsem problém se zadýcháním. V tu dobu se už začalo na obloze pomalými krůčky objevovat slunce. Uvědomila...

Autor : dne 04/11/2015 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Zima

Většinou, když někdo řekne zima, vybaví se nám sníh. Jenže rok co rok nějak ten sníh postrádáme. Hlavně ve městě. Vesničané si na nedostatek sněhu nestěžují. Byly časy, kdy jsme se museli brodit metrem sněhu do školy, a teď, když zahlédneme, že sněží, běžíme s pravítkem ven změřit, kolik toho napadlo. I když na další den už nás to nějak nezajímá. Letos sice bylo sněhu více než loni, ale co když nás pomalu obléhá globální oteplování? Budeme jezdit na dovolenou v zimě do zemí v polárním pásmu místo toho, abychom jeli v létě k moři? Ukázat dětem sníh? Sbohem, zimo.

Autor : dne 04/09/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Simirajský bojovník – 17. kapitola

Pomsta Museli počkat na tmu. Jen ta jim dokázala dát tolik potřebný moment překvapení. Celý zbytek odpoledne dávali dohromady plán, jak zaútočit na Rymirský tábor a přitom zajistit, aby je nikdo neviděl příliš brzy. Předpokládali, že budou mít rozestavené stráže okolo tábora. Probírali mnoho nápadů, jak útok provést, ale vždy se našel nějaký problém. Tím největším byl nedostatek mužů. Bylo jich všeho všudy jedenáct, a to byl hodně velký podprůměr. Nakonec se rozhodli na tábor zaútočit ze dvou stran a sevřít ho do kleští. Někomu by nejspíš připadalo jako bláznovství útočit na sto dobře vycvičených bojovníků, ale oni měli na své straně moment překvapení. A i když jich bylo podstatně méně, věřili si, a to bylo důležité. Pomalu padl soumrak. Slunce se schovalo za...

Autor : dne 04/07/2015 | Simirajský bojovník | 0 komentářů