Těžký život

Začal další den a sním i další práce. Vylezla ze své postele a šla pomalu ven. Chtěla by dál spát, ale nemohla. Kdyby nepracovala, tak by se to královně nelíbilo, a jí by se zas nelíbilo, kdyby se to královně nelíbilo. No co, jejím údělem bylo královně sloužit. Vyšla ven. Ranní slunce zase pálilo jako čert. Šla dál a dál. Musela něco najít. Něco užitečného. Jenže všude bylo absolutně vybíleno. Všechno, co bylo v dosahu, už vysbírali ostatní. Musela tedy jít dál. Ano, konečně něco zahlédla! Když přišla blíž, zjistila, že je to jen další stavební materiál. Ten se sice hodil vždycky, ale přeci jenom by dnes chtěla donést něco zajímavějšího. Nějaké jídlo. Jenže je taky škoda tady přeci nechat takové množství materiálu. Rozhodla se. Teď pobere co nejvíce stavebního materiálu a pak půjde hledat dál. Naložila na sebe hodně, přesto tam toho ještě dost zůstalo. Kontaktovala nejbližší družku, aby jí s tím pomohla. Co nevidět byla tady. Nabrala na sebe stejné množství materiálu a vyrazily spolu zpátky domů. Najednou se země začala třást. Blížilo se něco velmi velkého, těžkého a nebezpečného. Prohnalo se to kolem, aniž by si jich to všimlo. A v tom byla právě ta potíž. To velké stvoření zašláplo její družku. Byla by smutná, jenže nemohla – neměla city. A i kdyby je měla, její instinkty by jí nedovolily smutně bědovat nad zesnulým. Její instinkty jí radily, ať se co nejdříve vrátí domů i s materiálem, co nesla její družka. Tak tedy na sebe nabrala další váhu a šla. Bylo to velice namáhavé. I přes to, že byla velice silná, tak si na sebe vzala moc.
Můžete být jakkoliv silní, ale vždy existuje nějaká hranice. A přesně tuto hranici překročila. Po chvíli už nešla, jen se ztrhaně ploužila dál. Nikdy nebyla tak na pokraji svých sil jako teď. Ale i přesto byla přesvědčená, že to zvládne, i kdyby ji to mělo stát život. Už byla skoro u cíle, ale ještě kousek, ještě kousek. Najednou si uvědomila, že něco není v pořádku. Zastihl ji absolutní šok. Její domov, její sladký domov! Pustila materiál a z posledních sil se rozeběhla ke svému bývalému domovu. Domovu, který byl dřív tak krásný, veliký a tak dlouho stavěný. Byl zničen. Byl zničen tím velikánským tvorem, který zabil její družku. Cítila, že její královna umírá, ale nemohla jí jít pomoct. Sama pomalu umírala. Neudržela se na nohou a rozplácla se na tvrdém kamení. Ještě před smrtí se naposledy podívala na rozkopané mraveniště, které bývalo jejím domovem.