Setkání po pěti letech od Anseioly

Double-drabble – vypracování ze semináře Sub Salix.

Ach, můj princi z pohádek. Jsi mlhou malovaný, tak krásný, s pronikavým pohledem a slunečnými vlasy. Setkávám se s tebou ve snu, vždy, když utíkám do jiného světa. Kéž bys byl skutečný a nebyl jen schovaný pod zavřenými víčky. Vracím se za tebou kdy jen to jde. S tebou je svět tak krásný, zelený a láskyplný. Proháníme se po lesích, pozorujeme zvěř stvořenou z kouzel a čar… a celou dobu mne držíš v náručí. Šeptáš mi do ucha uklidňující slova. Říkáš, že už se nemusím ničeho bát, že to nejhorší je pryč a že už bude všechno dobré. Tak ráda bych ti uvěřila, tak ráda bych nechala vše za sebou a byla s tebou. Tady. Napořád. Ale… Stačí drobný zvuk a vše se rozplyne. Trpká pravda klepe na víčka. To jen má mysl si hraje. Otevírám oči do temné, chladné místnosti. Tikot hodin rozetíná ticho jak nemilosrdná sekera. Tik, tik, tik… zatíná se mi do hlavy. Černé myšlenky, srdce buší, dech se krátí. Svírá mne hrůza. „Bláhová,“ šeptá mi do ucha. „Myslela sis, že mi někdy unikneš?“ Pevně zavírám oči. Snažím se utéct a starosti nechat někde za sebou. Utíkám domů, do jiné sféry, kde je svět ještě v pořádku.