Jak Alysha a Angie zachránily Bradavice – část první

Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.

Byl krásný zářijový den. První den. Na nádraží King’s Cross bylo živo. Všude po nástupištích byli
lidé. Mladí, staří. Dospělí, děti. Všichni někam jeli. Mezi ně patřily i dvě jedenáctileté dívky, obě
hnědovlásky. Stály před nástupišti 9 a 10 a rozhlížely se kolem. Jako by něco hledaly, ale ostatní
lidé si jich nevšímali. Kdo by si všiml dvou malých holek. Asi čekají na rodiče. Kdo ví?

Ony dvě věděly své. Nečekaly na rodiče. Ti s nimi nešli. I když jde o takovou slávu jako je první
nástup do Bradavického expresu! Jim to bylo jedno, měly vlastní hlavy. Obě.
První byla živel
a druhá? Ještě vetší. Obě měly s sebou velký kufr plný kouzelnických věcí, vedle kufrů klece se
sovami. Lidé, kteří kolem nich šli, se divili, ale jim to bylo jedno. Těšily se, až poznají svůj svět.

Kouzelnický svět.

Najednou se otočily čelem ke stěně a rozešly se k ní. Mysleli byste, že do ní narazí? Ale kdeže, tahle
stěna byla jiná. Znamenala vstup do kouzelnického světa. A tam přece obě dvě mířily.

Vstoupily do ní a na druhé straně se objevily. Nechaly mudlovský svět za sebou a pokračovaly
k velké, zářivě červené lokomotivě, která vyfukovala páru. Za ní byly připojeny vagóny stejně
zářivě červené.

„Tak jsme to dokázaly!“ řekla první dívka z těch dvou. Jmenovala se Alysha Candy, měla krátké
hnědé vlasy, modré oči, které se koukaly zvědavě na svět.

„JO! Už se strašně těším. Slyšela jsem toho o Bradavicích tolik a jsem zvědavá, kolik z toho
bude pravda,“ smála se druhá. Byla to dlouhovlasá hnědovláska Angie Tyler. Přes černé brýle se
na svět dívala zelenomodrýma očima.

Víc si neřekly a vyrazily směrem k vlaku. Vlezly do prvního vagónu a se štěstím se nastěhovaly
do prvního prázdného kupé. Kufry uskladnily do poliček nad křesly. Kouzelnické vagóny byly
o mnohem luxusnější než mudlovské. Obě holky to znaly. Jezdily mudlovskými vlaky často.
Bydlely na okraji Londýna, a tak měly všude daleko. Vlakem jezdily od dětství.

Usadily se pohodlně do křesílek, opřely si hlavy a začaly si povídat. Mohly společně mluvit o
všem. O radostech, starostech, novinkách.

Alysha byla uprostřed vyprávění jedné z prázdninových historek, když se najednou otevřely
dveře a v nich se objevila vysoká blondýnka s modrýma očima.

„Ahoj, je tady volno? Jsem Cissa Blacková a nemám si kam sednout. Sestřenka mě vyhodila
z jejího kupé.“

„Ahoj, já jsem Alysha Candy a tohle je Angie Tyler. Pojď dál a zaber místo,“ usmála se na ni
Alysha a pokynula rukou na volné křeslo.

Cissa si sedla a dala se do čtení velké knihy.

„Můžu tě vyrušit?“ zeptala se Angie.

„Ano? Copak?“

„Taky jdeš do prváku?“

„Jasně. Už se těším. Co myslíte, do jaké koleje vás zařadí? Mě určitě do Zmijozelu,“ vzdychla
Cissa.

„No,“ začala Aly, „sice mi je jedno kam, ale doufám, že v koleji budu s Angie.“

„No, to by dopadlo, Aly. My dvě v jedné koleji?“

„O něčem pochybuješ, zlato?“ řekla ironicky a pokračovala dál. „Ty nechceš, abychom byly spolu? To snad ne. Ranila jsi mě. Po 11 letech přátelství. Tss.“

„Tak promiň, slečno urážlivá,“ začala se smát Angie a Cissa se přidala. Bylo jasné, že holky
našly kamarádku. První a doufaly, že ne poslední.

Cesta do Bradavic trvala dlouho. Když měly holky vše probrané, daly se do jídla svých svačin.
Ve vlaku potkaly ještě Lily Evansovou, zrzavou dívku se zelenýma očima a poznaly také její
spolužáky. Střapaté pako Jamese Pottera, Cassanovu Siriuse Blacka a kamaráda Remuse Lupina.
Takhle jim je Lily představila. Ti už byli ve druhém ročníku, pro Alyshu a Angie to byli mazáci.

Když dorazili do Bradavic, nasedly dívky do kočáru a vydaly se k hradu, který je ohromil. Svou
velikostí, svou nádherou.

Před Velkou síni na ně čekala vysoká, přísně vypadající dáma. Byla to profesorka
McGonnagalová, která jim vysvětlila základní pravidla, představila čtyři koleje a řekla jim, co je
čeká uvnitř, a pak odešla. Objevila se za chvilku a otevřela dveře do Velké síně. Všichni prváci za
ní klopýtavě šli a zastavili se před stupínkem, na kterém byl otrhaný kouzelnický klobouk. Všem
došlo, že je to onen slavný Moudrý klobouk.

„Když přečtu vaše jméno,“ začala mluvit profesorka, „přistoupíte ke stoličce, sednete si a
Moudrý klobouk vás zařadí. Pak půjdete ke kolejnímu stolu.

Takže, Paula Anderson,“ řekla jako první profesorka. Ke stolečku se vydala drobná
tmavovláska s obličejem plným pih. Sedla si a Moudrý klobouk ji zařadil do Havraspáru.

„John Abram.“ Byl to vysoký blonďák, zařazený do Zmijozelu.

Pak zaznělo ještě pár jmen, mezi nimi i Cissa Blacková, která šla do Zmijozelu, a Regulus Black,
bratranec Cissy, se kterým se potkaly v kočáře. Ale pak konečně…

„Alysha Candy.“

Naše hrdinka se vydala ke stolečku a dala si na hlavu klobouk. Ten na chvíli vykládal, co si
myslel, ale konečně došlo na výsledek.

„Zmijozel,“ řekl a zmijozelský stůl začal tleskat. Alysha se zvedla a zamířila ke stolu. Sedla
si vedle Cissy a hned jí začali třepat s rukou a představovat se. Mimo její spolužáky prváky
poznala i starší studenty. A to Bellu Blackovou, sestru Cissy. Byla vysoká, měla kudrnaté
černé vlasy a černé oči. Dále arogantního blonďáka Luciuse Malfoyw a úlisného hnědovlasého
Rodolfuse Lestrange.

Alysha byla tak zabraná do zapamatování všech těch jmen, že málem promeškala Angie.

Ta si už sedala na stoličku, když Aly zvedla oči. Okamžitě zpozorněla a poslouchala.

„Ty bys chtěla za svou kamarádkou? Ale ty se do Zmijozelu nehodíš, ty máš jiné srdce. A proto
NEBELVÍR!“ vykřikl klobouk a nebelvírský stůl začal tleskat a pískat.

Angie si sundala klobouk, podívala se na Alyshu a s mírným pokrčením ramen se vydala ke
stolu, kde si sedla vedle Lily.

Alyshe se zalily oči slzami. Toho si všimla Bella a vyjela na Alyshu.

„Ty snad lituješ toho, že ta holka není ve Zmijozelu. Do Nebelvíru patří mudlovští šmejdi a
krvezrádci, jako támhle bratránek Sirius. Určitě to taky bude šmejdka.“

„Angie je z čistokrevné rodiny, tak mlč. Je to moje nejlepší kamarádka a znám ji od dětství, takže
se do ní nebudeš navážet, jasné?“ vykřikla Aly.

Bellatrix zrudla vzteky a Alysha věděla, že je něco špatně.

„Tak tohle mi říkat nebudeš, holčičko. Jinak bys mohla dopadnout špatně. S ní se od teď nebudeš
bavit a to je moje poslední slovo.“

„Ty mi nemáš co přikazovat,“ řekla Aly a otočila se k Belle zády a začala mluvit s Cissou
a s Regulusem. Věděla, že si způsobila problém, ale bylo jí to jedno. Angie s ní nebyla. Jak
pochopila, už nebudou moct vést dlouhé rozhovory, které vedly, než šly spát. Bella jí zkazila
náladu.

Naproti tomu, Angie se u stolu bavila skvěle. Povídala si s Lily, žertovala s Poberty. To byl
James, Sirius a Remus. Říkali si tak a naprosto to k nim pasovalo. Většinou to, co se v hradu
vyvedlo, měli na starosti oni. Ale když si Angie uvědomila, že už s Alyshou nebude tak často, zachmuřil se jí obličej.

„Angie,“ řekla starostlivě Lily, „copak je s tebou? Najednou jsi zbledla a ztratila si náladu. Co
se stalo?“

„Lily, co mě musí asi trápit? Alysha.“

„Proč?“

„Je moje nejlepší kámoška. Známe se od dětství. A teď nás klobouk rozdělil,“ povídala Angie a
dívala se na Alyshu, jak se dohaduje s tmavovlasou dívkou a najednou se otočila.

„Tam se něco stalo,“ řekla si v duchu Angie. „Doufám, že si zase nedělá problémy.“

„Angie, musím ti něco říct.“

„Ano, Siriusi?“

„Slyšel jsem tě, jak říkáš tady Lily o Alyshe. Jestli ji zařadili do Zmijozelu a zná se s mými
sestřenkami a bráchou, není to dobré.“

„Proč?“

„No, do Zmijozelu chodili všichni černokněžníci a tak. A kdo patří do Zmijozelu, nesmí se bavit
s nikým z jiné koleje.“

„Cože?! To nemyslíš vážně, Siriusi, že ne? Já bez Alyshy nevydržím, je jako moje sestra.“

„Bohužel, je to tak. Ale neboj. Když budeš chtít, s klukama to zařídíme a bude to.“

„Jsi zlato, Siriusi, děkuju,“ řekla Angie a dala Siriusovi pusu na tvář. Pak se pustila do jídla a pořád přemýšlela nad Alyshou.

Večer utekl jako voda, holky se vydaly do svých kolejí a hned si poslaly sovu, co zjistily. Angie
ještě připsala, že by kluci zařídili, aby se mohly setkat.

A hned druhý den to zrealizovaly. Kluci jim ukázali Komnatu nejvyšší potřeby. Holky se tam od
té doby setkávaly každý večer a povídaly si.

Dny a měsíce utíkaly, holky poctivě studovaly a už uměly hodně kouzel a magie. Po večerech
se setkávaly v komnatě. Jednou šly z komnaty už do svých ložnic a v jedné z chodeb viděly
jedno z mnoha střetnutí mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Jak to tak Aly s Ang viděly, napadl je
obě stejný nápad. Spřátelit Nebelvír se Zmijozelem. Věděly, že to půjde ztuha, ale jejich nápady
končí kladným výsledkem. A tohle je těžký oříšek. Ale nic nesplnitelného pro Alyshu Candy a Angie Tyler.

Toto rozhodnutí začaly realizovat hned další den. Myslely si, že to půjde raz dva, ale tvrdě
narazily. Kdo by čekal, že se dvě po staletí nenáviděné koleje usmíří za jednu jedinou noc? Asi
nikdo.

Holky se ale nevzdaly, bojovaly za svůj plán. A bojovaly tvrdě. Věděly, že se jim to povede.
Vždyť právě nastoupily, čeká je v Bradavicích 7 let. To je přece dlouhá doba.

Jenže dny plynuly, měnily se v měsíce, ty v roky.

V druhém a třetím ročníku se holky pořád scházely tajně, ale pak „akci usmíření“ vydaly na
veřejnost a hodně lidí se k nim přidalo. Ale byly to hlavně koleje Mrzimor a Havraspár, kterým lezly
souboje a hádky na nervy.

Ve čtvrtém ročníku si mimo jiné začaly všímat i kluků. Angie chodila s pár klukama z Nebelvíru a
Alysha? Ta se dala dohromady s Regulusem. Byli spolu už rok a pořád jim to klapalo. Měli
spolu hodně společného.

V pátém ročníku je čekaly zkoušky NKÚ. Připravovaly se celý rok, takže to zvládly levou zadní. Na
konci to oslavily malou oslavou v komnatě a oddechly si, že to mají za sebou.