Ferdinand

Zdařilé vypracování soutěže Ferdinand z pera Nebelbracha Mechachy.

Všichni si pamatujeme tu chvíli, kdy se profesor Nekro The Gravedigger naposledy otočil zády k řediteli Školy čar a kouzel v Bradavicích Nimrandiru Elénére, otevřel bránu hradu, zakřičel: „Svoboda!“ a rozběhl se jak Jára Cimrman pryč. Ulevilo se v té chvíli všem těm studentům, kteří jsou často zavíráni do hradního sklepení. Všichni byli totiž přesvědčeni, že s sebou pan profesor odnáší také baziliška Ferdinanda, svou pýchu. Ferdinand přebýval právě ve sklepení a po hradě se říkalo, že mu již řada potrestaných studentů padla za oběť. Pouze zmijozelští odmítali, že by kdokoli z jejich koleje posloužil baziliškovi za potravu.

Onehdy se ve sklepení ocitla mrzimorská studentka Ella z Frelu. Brzy se po hradě roznesly její zoufalé výkřiky:

„Já tu nebudú, já chcu z hradú prýč!“ Nedalo mi to, abych vězeňkyni nenavštívil a nezeptal se jí, jak se vede.
Skrz mříže na mne hleděly vyděšené oči, zapadlé do bledého obličeje.
„Něco tu je, něco tu je,“ šeptala. „Slyším jakési syčení, mám strach.“

Nabízela se otázka, zda si Nekro The Gravedigger skutečně Ferdinanda s sebou odnesl. Připomeňme, že již zakladatel Zmijozelu Salazar Slytherin, když opouštěl školu, vybudoval v ní tajemnou komnatu a v ní nechal baziliška. Tradice je tradice, zvyk je zvyk.

Jelikož do sklepení nemám přístup, požádal jsem o pomoc Phosgena Crestfalla. Coby duch snadno prochází zdí a dostane se tedy kamkoli, navíc je po smrti, takže ho případné setkání s baziliškem nemůže ohrozit na životě. Podal mi tuto zprávu o své výpravě:

„Sklepení je pro mne neznámým prostorem. Jako student jsem býval velmi pilný a poslušný, tudíž se mi nedostalo výsady navštívit ho. Jako ducha mě to zase nelákalo. Nicméně rád pomáhám, tudíž jsem se rozhodl vyhovět prosbě a prozkoumat je. Mé pátrání ale trpí neznalostí prostředí, mohlo se proto stát, že mi nějaké zákoutí uniklo.
Potvrzuji, že jsem ve sklepení zaslechl syčení. Nicméně ať jsem po něm létal, jak jsem po něm létal, baziliška jsem nenašel. Objevil jsem ovšem četné stopy jeho přítomnosti. Na několika místech se válela svlečená kůže, všude byly rozesety kosti obětí. Nevím, kde se může Ferdinand skrývat, ale jak jsem již řekl, ve sklepení se moc nevyznám.“

Domníval jsem se, že informace bude možné získat od Angely Grey-Slytherin, paní profesorka však pouze uvedla, že si už nepamatuje, kdy Ferdinanda naposledy viděla.

Nová kolejní ředitelka Zmijozelu Ked Looben pouze odsekla:

„My ve Zmijozelu takové nekrovštiny nevedeme.“

Pan ředitel Nimrandir Elénére byl vstřícnější:

„Myslíte si, že by mě ministerstvo nechalo ve funkci, kdybych nechal ohrožovat studenty baziliškem?“ Na námitku, že se tomu tak dlouho dělo, odpověděl poněkud nejasně:

„Jak víte, pozice pana The Gravediggera bývala velice silná i bez baziliška. Velkou část školy ovládal on a měl důležité kontakty na ministerstvu. Já jsem však vždy jednal v souladu se svým svědomím. V každém případě mi můžete věřit, že Ferdinand na hradě není.“

Musím říci, že mě dosavadní výsledky šetření nijak neuspokojily. Stopy po baziliškovi a syčení ve sklepení nadále vzbuzovaly podezření. Nakonec jsem se rozhodl navštívit pana exprofesora Nekra The Gravediggera. K mému překvapení byl velmi ochotný mi rozhovor poskytnout:

NM: Pane profesore, mnoho našich čtenářů by zajímalo, co se po vašem odchodu stalo s Ferdinandem.

NTG: Víte, já mám hady rád. Ale přece jen, bazilišek vysoce převyšuje mé chovatelské schopnosti. Existuje mnoho začínajících chovatelů, kteří směřují k nejvyšším metám. Koupí si maličkého baziliška a připadá jim roztomilý. Jak však zvířátko roste, zjišťují, že se o něj nedokážou postarat. Možná jste slyšel o případu, kdy v Praze zkameněl slouha. Jak se později ukázalo, stalo se tak kvůli nezodpovědnosti jednoho takového chovatele, který baziliška, s nímž si nevěděl rady, pustil na svobodu. Prostě, to není nic pro mne. Já chovám užovku.

NM: Pane profesore, promiňte, ale o Ferdinandovi jsou všichni informovaní, také náš kolejní duch mi potvrdil, že ve sklepení jsou svlečené kůže a kosti jeho obětí, navíc tam slyšel jeho syčení.

NTG: Vždyť jsem přece říkal, že chovám užovku. Tady je, koukněte. – pan The Gravedigger si sáhl do hábitu a vytáhl užovku – Ty kůže jsou její, vyhazoval jsem je tam. Kosti jsou sádrové, z modelů koster různých kryptidů, kteří jsou tu studováni. Často bývají studenty ve výuce rozbity a pak se hází do sklepení.
NM: To ale nevysvětluje to syčení.

NTG: Ale pane Mechacho, vždy jste na mne působil dojmem bystrého studenta. Kudy se asi vede na hrad voda? A co ona dělá v potrubí?

NM: Syčí?

NTG: Trocha bystrosti ve vás asi přece jen bude.

Pro mnohé, téměř všechny z nás, je to šokující zjištění: Ferdinand nikdy neexistoval! Sami studenti si ho vymysleli, vznikl z jejich strachu a několika indicií, které si nedokázali jinak vysvětlit. A profesoři je v tomto omylu nechávali, aby udržovali jejich strach ze sklepení a s jeho pomocí kázeň ve škole.