Prokletí

Práce do Literárního semináře na téma Divadelní hra.

OBRAZ 1

Malá útulná ložnice, vpravo je umístěna velká postel s růžovým přehozem, vedle stojící noční stolek zdobí pět fotografií, na kterých se lidé usmívají a máchají rukama ve vzduchu. Vlevo je přepychové křeslo, na němž sedí starší dáma, hledí na protější stěnu, kde visí obraz od slavného kouzelnické malíře De’Liesata. Ozve se zaklepání. Paní zvedá hlavu.

AIREN: Dále.

Do místnosti mlčky vchází muž, hnědé vlasy, modré oči, vysoký, štíhlý.

AIREN: Dobré ráno synu, posaď se.

Chlapec se usazuje na postel a vzhlíží k dámě.

AIREN: Přemýšlela jsem. Tvůj otec… Opustil tento svět, než ses narodil. Bojoval na straně dobra a to ho stálo život.

Zahledí se na strop a usměje se, hlavu napřímí. Chlapec ji moc neposlouchá.

AIREN: Ach, jak mi chybí. A můj nejstarší syn, Dan, i ten skončil špatně, ačkoliv bojoval na straně temné. Není to fér. Aileen, moje jediná holčička. Měla se stát slavnou čarodějkou. Ale ty její zájmy. Draci, její láska, vzali jí život. Kdyby jí stačilo být s nimi na zemi, nemusela z jednoho spadnout. Hodné děti špatně dopadají, Alane, to si pamatuj. Stejně tak dvojčata Ex a Dex. Moc rádi si hráli s lektvary. Jednou si přivezli na prázdniny ze školy všelijaké rostliny z cizích krajů, prý od profesorky, aby se poučili. Celé léto nad nimi strávili, vařili lektvary a zkoušeli, co který udělá. Sám víš, jak dopadli. Otrávili se mízou mornou. Dva dny před odjezdem zpátky do Bradavic. Tohle musí být prokletí naší rodiny, jinak to není možné, drahý. Podej mi mé fotografie, prosím.

Chlapec jde k nočnímu stolku, bere do náruče fotografie a nese je zpět k posteli. Mezitím si dáma přisedá na postel a čeká, až jí chlapec fotky podá. Ten je z náruče pustí volně na povlak postele a sedá vedle nich. Paní si je vyskládá vedle sebe a spolu s chlapcem se na ně dívají minutu beze slov.

AIREN: Ještě štěstí, že mám tebe, jsi to jediné, co mám. Běž, určitě máš moc práce s tvou novou básní, pak mi ji odrecituješ. Ráda jsem tě viděla.

Chlapec vstává a odchází.

ALAN: I já vás rád viděl, matko. (Pousměje se.)

Paní se zvedá a přechází do pracovny svého nebožtíka.

OBRAZ 2

Pracovna manžela. Paní sedí v nepohodlném křesle za černým stolem. Na něm leží spousta knih, hůlka, pár dračích zubů a spousta nepořádku. Vzadu jsou police s knihami, brky a pergameny. Na stěně visí obraz muže – manžela paní Airen.

AIREN: Drahý Baltazare, jak se daří? A co děti? Jsem tu pořád sama, mám jen Alana… Představ si, včera napsal krásnou báseň, zajímalo by mě, po kom je. (dívá se na obraz)

OBRAZ: Airen, má milovaná Airen. Co ti mám povídat. Každý den je to to samé. I ty mi chybíš, to ale víš, že? Promiň, dnes budu muset odejít. V Bostonu je nová galerie, zajdu tam přes můj druhý obraz a podívám se na díla, co včera vystavili. Přeji ti krásný den.

AIREN: Sbohem tedy. (Položí si hlavu na stůl, nehýbe se.)

OBRAZ 3

Obývací pokoj je velký, zašedlá sedací souprava, hnědá křesla kolem konferenčního stolu. V rohu stojí obrovská masožravá rostlina, která protáčí oči kolem dokola. Stěny jsou žluté a místnost působí sešle, ovšem stále je útulná.

Airen sedí na jednom z křesel, Alan naproti ní. Poslouchají rádio.

Z rádia se linou zprávy o zmizení osob, reklamy na létající alarmy a ochranná kouzla…

AIREN: Vidíš Alane, my jsme doma v bezpečí. Tvůj otec, Baltazar, náš dům zabezpečil, co nejvíce to šlo, nemusíš mít strach.

ALAN: Já nemám strach matko. Nemám.

Směje se a přejde k rádiu, ladí ho. Z rádia zazní pomalá píseň.

ALAN: Smím prosit? (Otáčí se na matku a nabízí jí ruku.)

AIREN: Jistě, miláčku. (Uchopí jeho ruku a dají se do pomalého tance.)

Pomalou melodii vystřídala rytmičtější, a tak se matka se synem vrací zpět na křesla. Alan jde pro vodu a nalévá dvě skleničky. Podá jednu matce, jednu si nechá v ruce, sedá si do křesla. Písnička dohrává.

RÁDIO: Po nové písničce Broken heart následují zprávy. Na jihu Anglie se ztratilo třicet dětí. Děti byly pohřešované dva týdny, všichni předpokládali napadení Smrtijedy s následnou vraždou, ale (Paní pouští ruce k zemi, hlavu skloní a začíná vzlykat. Mladík si před ní kleká a drží ji za ruku.) třetí týden se děti objevily se skupinkou neživých, a tak zemřelo dalších dvacet lidí, z toho 14 dětí ve věku od 5 do 16 let. Ale konec špatným zprávám, pustíme si další píseň a budeme doufat, že v budoucnu bude více pozitivních než negativních zpráv…

AIREN: (Oči zalité slzami, třese se.) Synu, Alane… Trhá mi to srdce, ale musíš… Musíš jít. Zastavit to! (Chytá syna za ramena, třese s ním.) Celá rodina mi zemřela, tobě je souzeno to zastavit! Půjdeš, uděláš, co musíš a pak se budeme mít oba dobře! Alane! Alane! (Podává mu do rukou hůlku). Běž zachránit děti! (Žena se hroutí k zemi, opona se zatahuje…)