Moje cesta v MHD

Cestovali jste někdy Mudlovskou hromadnou dopravou (MHD)? Ne? Tak si přečtěte, jak taková strastiplná cesta může vypadat.

Na chvíli zvednu oči od rozečtené knihy a letmým pohledem přelétnu po ostatních spolucestujících. Vidím tu jen jejich těla, jak se kolébají ze strany na stranu v závislosti na tom, jestli zrovna stojíme na červenou nebo jedeme. Prázdné výrazy, nepřítomný pohled, jako by tu nechali jen svoje tělesné schránky a vědomí odeslali na lepší, zábavnější místo. Takže jediný rozdíl je v tom, že funebrák musí své zákazníky v cílové stanici vykládat vlastními silami, zatím co u řidiče vystupují sami. Je to jako ve filmu Avatar od Jamese Camerona. Cestující nastoupí, posadí se a pak se prostě odpojí od těla. A když se blíží cílová zastávka, jednoduše se zase připojí a vystoupí.

Až na výjimečné situace tedy cesta MHD (městskou hromadnou dopravou) nebývá zrovna dvakrát vizuálně záživná. Zato vaše čichové receptory si zde užívají takové orgie, jaké by zcestovalý dobrodruh hledal snad jen na nechvalně proslulých tržnicích v Kalkatě.

To mě přivádí k výňatku z přepravních podmínek, který se nachází v prosklené tabulce přede mnou.

1) K přepravě nebude přijata osoba se silně znečištěným oděvem, osoba v silně podnapilém stavu či osoba, která by byla pro znečištění a zápach ostatním cestujícím na obtíž, a osoba s nasazenými kolečkovými bruslemi.

Zatím nikdy jsem se na svých cestách nesetkal s „osobou s nasazenými kolečkovými bruslemi“. Zato osob se silně znečištěným oděvem denně potkávám hned několik a těch, kteří jsou mi na obtíž svým zápachem, bych v tomhle trolejbuse našel kolem 35%. Povětšinou jde o bezdomovce nebo osoby tisknoucí k sobě velkou RVHP tašku, popřípadě igelitové pytlíky s logy různých hyper a super marketů. Za časných ranních hodin vyrážejí za slevami všeho druhu. Slovní spojení „Výhodná koupě“, „Akce“ nebo nedej bože „X + 1 zdarma“ jim v hlavě vyvolávají těžce euforické stavy srovnatelné s vyvrcholením vysoce intimních aktivit jejich mladistvého života či užíváním rozličných návykových látek.

Tak či tak, projevuje se tento jejich stav akutní nedočkavostí, zvýšenou nevrlostí k ostatním cestujícím a dokonce i mezidruhovou rivalitou. Občasné spory o to, kdo ze zúčastněných je starší a tím pádem vhodnějším kandidátem k obsazení přepravního křesla, mi stojí za to, abych přerušil poslech své oblíbené hudby a zaposlouchal se do tohoto komediálně-dramatického vystoupení. A to všechno máte jen za pouhých 22 Kč/hodinu!

Pojďme se podívat na další zajímavé nařízení:

2) Je zakázáno přepravovat snadno vznětlivé předměty, hořlavé kapaliny, plyny a výbušniny.

Čili u nás v Brně si Al-Kaida asi neškrtne. A to doslova.

3) Zvířata smí cestující přepravovat v bezpečné, zcela uzavřené a dole nepropustné schránce.

Někteří esotericky ladění majitelé by mohli namítnout, že jejich pes, kočka či křeček jsou po celý život uzavřeni ve schránce tělesné. Jako námitka při případné přepravní kontrole by to však nemuselo projít.

Konečně se blíží moje zastávka. V reproduktorech to cinkne, zachrčí a dveře se otevírají. Kolem mě se rychlostí blesku procpe, samým vzrušením naježená, důchodkyně a peláší k poslednímu volnému nákupnímu koši.

‚Tak tebe tak ještě někdy pustím sednout…’ zavrtím hlavou a třu si naražené rameno.