Sedím u ohně…

I sit beside the fire and think of all that I have seen,

of meadow-flowers and butterflies in summers that have been;

Of yellow leaves and gossamer in autumns that there were,

with morning mist and silver sun and wind upon my hair.

I sit beside the fire and think of how the world will be

when winter comes without a spring that I shall ever see.

For still there are so many things that I have never seen:

in every wood in every spring there is a different green.

I sit beside the fire and think of people long ago,

and people who will see a world that I shall never know.

But all the while I sit and think of times there were before,

I listen for returning feet and voices at the door.

VÝSLEDNÝ PŘEKLAD

Sedím u ohně přemýšleje, co jsem viděl kdy v životě,

Rozkvetlé květy a motýly, co poletovali v každém létě,

Babí léto a žluté listy padající na zem s podzimním úderem,

Ranní mlha, stříbřité slunce a vlasy čechrané větru poryvem.

Sedím u ohně přemýšleje, co se světem se stane,

Po příchodu zimy bez jara, na kterém můj zrak spočine.

Stále je tolik věcí, které mi nikdy nebyly dopřány vidět,

každý strom se na každé jaro bude jinak zelenět.

Sedím u ohně přemýšleje o lidech z dávných dob,

a o lidech ze světa, který již budu znát jen jak hrob.

Ale celý ten čas, co tu sedím přemýšleje o časech, které byly kdysi,

čekám jen na kroky, co zpoza dveří ohlásí svůj návrat, a na známé hlasy.