Noční můra
(názvy zvířat © Z.L.O.) „Hamat!“ vykřikl uražený curassanthosaurus a podíval se na mě pohledem, který naprosto jasně říkal, co to vlastně chce sežrat. Tak jsem začala v beznaději utíkat. Jakoby už tak to všechno nestálo za houby. Vyšla jsem si na procházku do lesa. Jen tak, potřebovala jsem si provětrat hlavu, zapřemýšlet nad nesmrtelností hlouposti a podobné věci. Pak jsem zakopla o drn a spadla do nějakého víru, portálu nebo kdovíco tam bylo. Jak už to tak bývá, dopadla jsem do bahna, navíc tak šťastně, že jsem měla hábit i sukni na vyhození. Když se daří, tak se daří. První, co jsem uviděla, když jsem se rozhlédla, bylo malé a roztomilé medvídě. Bylo také celé od bahna, ale narozdíl ode mě mu to očividně nevadilo a klidně se rochnilo. Tedy do...
Bůh nebo Ďábel?
Volám Boha či Ďábla, démona nebo anděla? Kde jste, když vás potřebuji, kde jste, když sebe lituji? Život nebo smrt? Do duše hluboký vrt. Už nemám sílu žít, už nemám sílu být. Kde je smrt, proč tě nevidím? Kde je anděl? Už v něj nevěřím. Proč mám nadále snášet hry osudu, proč mě nenecháš umřít v klidu? Proč už nemůžu přejít ten známý most, a přenést se přes minulost? Redakční úpravy provedla Janel Weil.