Bulvár melancholik

Zajímavá práce z Literárního semináře.

Šel opuštěným bulvárem. Bylo něco kolem jedenácté v noci. Hustý dým z jeho doutníku sahal až na nároží a středně těžký astmatik by nebyl daleko od kolapsu. Kouřil jen horší značky a ty prostě nevoní. No a co? Bylo mu to jedno. Měl smutek, byl sám a chtěl být sám. Proto kouřil tento hnus – snad podvědomě toužil po úplné samotě a seno v jeho ústech mu to mělo zaručit. Vlastně se mu ani nic nestalo. Jen ho prostě přepadla chmura, jeho věrná přítelkyně, která ho někdy nenechala ani vyspat ani najíst. Byla jeho nejvěrnější, ale ne jediná – jen nejzarytější. Smutek, který ho lámal až do kolen, byl součástí jeho života. Co byste také chtěli od umělce. Celý den sedí u počítače a řadí písmenka tak, aby dávala nějaký smysl.
Byl to oblíbený autor ženské literatury, červené knihovny, chcete-li. Jeho knihy o zamilovaných pannách, které svůj věneček skutečně šetří až pro toho pravého, aby po deseti letech manželství zjistily, že ten skutečně pravý běhá po světě a marně je hledá. No prostě život.

Měl poměrně velký úspěch a z toho vyplývající bohatství. Dalo by se říct, že neměl důvod k jakýmkoliv obavám o budoucnost. Jenže starost o věci příští nebyly důvodem k depresím. To spíš ten luxus. Život v peřince, který se dal kdykoliv přiživit vydáním další slátaniny, byl tím pravým a jediným tobogánem k samotě a – chmuře.

A proto šel opuštěným bulvárem a kouřil schválně levné padoutníky, hledal konec samoty – už léta. Emoce jím otřásaly jako kamenolomem. Celý se chvěl, snad měl horečku. Sliboval si, že už nikdy, pokud existují další životy, nebude chtít žít v zlaté kleci. Nebude ve svých románech slibovat falešné naděje na lásku, sounáležitost a samodruhé bytí.

Uvědomil si, že vlastně miluje život – viděl ho jako nemocný ze svého lůžka, jak letí za okny a strašně se těšil, až vstane na vlastní nohy a bude se moci zapojit do jeho běhu. Teď ale nemohl, byl churavý.

Šel opuštěným bulvárem a takto černé myšlenky mu táhly hlavou. Ne, nebojte se, žádná sebevražda nebude, na to je příliš slabý. Vlastně tu ani není žádný most, aby mohl správně románově (nebo povídkově) skočit do tmavých hlubin. Chystá se jen návrat zpět do koloběhu falše a rutiny.

Prostě jen šel bulvárem – a plakal.